Jaro máme tady. Na MDŽ jsme hráli ženám, maminkám, babičkám, sestřičkám a kuchařkám v Domově důchodců na Sosně.
   Taky jsme zazpívali ve středu před Velikonoci moji mamince na hřbitově. Svátky byly pro mě velice smutné...
   Ale život jde dál a ptáčkové zpívají i nad hřbitovy. Ještě zítra máme jednu zkoušku a pak jdeme do studia. Tak nám držte pěsti! Tom

   Počátkem února jsme si zajeli zahrát do Garage Clubu v Ostravě. Hrálo se dobře, protože jsme se střídali z kapelou Karavana z Opavy a countryovci začali hned od začátku tančit. Roberta na basu zaskakoval Milan a šlo mu to výtečně.
   Další hraní bylo ve znamení oslav a životních jubilejí. Vyjmenuju alespoň místa konání. Hotel Steel v Třinci, jablunkovské PZKO, Těrlicko a Mosty u Jablunkova. 2x60 a 2x50. Chtěl bych poděkovat touto cestou klukům z kapely, že mi to pomohli odehrát bez nároku na honorář.
   Také se nám podařilo udělat 3 zkoušky. Studio se blíží, tak musíme makat. A ještě přidám jedno důležité dnešní zjištění z mého soukromého života:
Hurrááá, ještě 3 x 29. únor a pak v dubnu jdu do důchodu :-)
tom

   Nový rok jsem začal koledama v konventu sester Alžbětinek v Jablunkově. Šel jsem do toho sám s kytarou a pomohla mi velice krásnou hrou na housle sestřička Andělka, která má za sebou mimo jiné i konzervatoř. Hráli jsme střídavě polské i české tradiční koledy a až u srdce hřálo, když se k nám klienti zpěvem přidávali.
   Do Domova seniorů v Nýdku jsme už jeli ve dvojku s Honzou. Uvedli jsme to asi tak, že je dobré z kraje roku udělat nějaké dobré skutky, abychom pak mohli do konce roku lumpačit. Zahráli jsme něco málo koled, pár lidovek a nějaké naše písničky se zimní tématikou. Plánovaný 40 minutový koncert jsme natáhli na hodinu a pak jsme se asi další hodinu loučili. Takže jsme se zřejmě líbili.
   V Kostkově, jak máme v pensiónu už druhým rokem možnost zkoušet, jsme zahráli takový Blafovský večer. Jen tak na komba a dokonce se nám to podařilo dobře ozvučit. Dobrá pařba to byla. Zkoušky probíhají a začínám mít pocit, že v tom máme čím dál tím větší chaos. Doufám, že se to nějak ustabilizuje a ve studiu nahrajeme to, co tam má být. Dokonce už pracujeme i na grafice. Vypadá to, že na obalu budou hezké obrázky s jablunkovskou tématikou. Pracovní název je OBROZKI.
Tak nám držte palce, ať to nezoráme.
Tom

   Vánoce se blíží, rok 2015 pomalu končí a před námi už není do jeho posledního dne ani jedno hraní.
   V prosinci jsme poctivě zkoušeli a to jak na novou desku, tak vánoční písničky, které jsme si zahráli na adventním koncertíku pořádaným skupinkou nadšenců na pódijku před třineckou Trisií. Nastoupili jsme za pěveckým sborem Hutník a čekali, že po nás nastoupí pěvecký sbor Horizont. A tu nic. Může se tato poznámka jevit i jako účelná výzva pro jeden regionální plátek. Bez reklamního sboru se tak dobře novinky prodávat nebudou. Hutník to má obšlapnuté líp :-)
Ve třetí adventní sobotu jsem byl zahrát klientům-seniorům v jablunkovských Alžbětinkách nějaké písničky o zimě z blafovského repertoáru a taky polské a české lidovky. Je to radost, když člověk může udělat radost a podaří se mu ty lidičky zaujmout a dokonce i pobavit.
   Taky jsme si ještě měli příležitost ve zmenšené sestavě zahrát na hezkých narozeninách jedné sympatické sestřičky ze Sosny. Akce se konala u Zahrádkářů v Bystřici a vzájemná výměna energie byla úžasná.
   Kéžby v takovém duchu proběhly Vánoční svátky a celý další příští rok 2016. Přejeme Vám všem i nám všem při této příležitosti všechno nejlepší a hodně štěstíčka a hlavně zdravíčka.
Tom a BLAF

   Dnes máme konec listopadu. Vypadá to, že jsme tomu hraní moc nedali, ale přece jenom se nám nabídly dvě akcičky. Jedna z nich byla taková zaoceánská mikrosvatba. Občan z Piosku žijící v největším polském (údajně i českém) městě Chicago si zopakoval svatbu pro rodinu z Beskyd. Vzal si velice sympatickou Filipínku a všichni zúčastnění se nás ptali, jestli jsme už někdy v těch USA hráli.
   Samozřejmě že ne, ale už jsme tam jednou chtěli hrát a málem to vyšlo. Kdo ví? Možná že druhý pokus bude úspěšnější. Po svátcích o tom údajně začneme vyjednávat.
   Podařená akce byla Country husa v Třinci. Zahráli jsme v Glejtovně napůl s Magdonem. Bylo plno a dorazil dokonce i můj letní kapitán z Toulavého Husity Jindra. Tak jsme trošku povzpomínali na moje zelenáčské plavební zážitky z letošního Baltu.
   Taky jsme měli v listopadu 3 celkem úspěšné zkoušky a začínáme rozjíždět naplno organizaci plánování a výroby našeho sedmého alba. Repertoár už je hotový, jenom zkoušet a shánět prašule. Už se na to všichni moc těšíme. Jsme stále nohama na zemi a kromě snad ještě nějakého hraní na fesťácích a country bálech od roku 2016 ani moc neočekaváme.
   Do konce roku nám zbývají dvě akce. Jedna z nich je pro veřejnost a to 11.12. před Trisia v Třinci v rámci Adventních koncertů. Začínáme v 18.00 a už se na Vás moc těšíme. Tak přijďte..
Tom a BLAF

   Ještě dva týdny před trojkoncertem Śląskich Bajerów, Blafu a Bobana jsem si myslel, že tuto námi organizovanou akci zrušíme. Pak to ale chytlo lepší směr a vstupenky se začaly prodávat. Sice plánovaných 150 ks se neprodalo, ale stovka lidí přišla a musím akci zhodnotit jako velice vydařenou. Každý si tam našel to svoje a také každý z účinkujících tam měl své příznivce. I zázemí v PZKO fungovalo na jedničku. Takže díky moc všem zúčastněným.
   Chata Javorový. Hráli jsme bez bicích v husté mlze a poprvé jsme zažili, že nás zahříval zvukař (tentokrát Lukáš) domácím produktem ze švestek. Akorát adrenalinových turistů a příznivců jak našich, tak Companierosů po nás hrajicích přišlo nic moc. Večer jsme už i s Janem zahráli v kompletní sestavě jeho bráchovi na pěkných narozkách opět v jablunkovském PZKO (jaktóż nic, jakt óż dwa razy do miesiónca na stejnym miejscu).
Vzpomínkový koncert v Barrocku Třinec. Kapely hrály zadara, protože vzdávaly poctu svým kamaradům, kteří už tady nejsou, ale s každou kapelou měli nějaký vztah a hlavně to byli mladí kluci a muzikanti, když museli naše muzikantské vody opustit. Hráli Companieros, Blaf, RET, Bidon, Witch Hammer a STS. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Mě se moc líbili RET a jejich originální a nepřehlédnutelné zpěvačky. Fakt paráda. Také Kladiva na čarodějnice to měli velice namakané a to jenom ve třech. Bidon je prostě pořád dobrý Bidon a STS jsem už bohužel neslyšel, bo mě rvali kluci do taxíku.
   Jesiyń z Blafem w Mostach koło Cieszyna se konala podle naších propočtů s organizátory nejspíš počtvrté. Bylo vyprodáno a na všechny se tím pádem nedostalo. Možná jsme to trochu podcenili s aparaturou. Údajně byl problém se srozumitelností, tak jsme se rozhodli konečně investovat do mixážního pultíku. Přece jenom kde jsou ty časy, když jsme si mohli dovolit zvukaře s fullservisem? Ale to je už téma na jiné debaty. Tak se mějte hezky a napište nám občas i něco do vzkazů.
tom a BLAF.

   Tak a dotáhneme rekapitulaci září. V pivovaru a restauraci Ovečka v Karviné jsme začínali hrát za světla a skončili po tmě. A to jsme hráli necelou hodinku. Střídali jsme stále se zlepšující karvinský New Bridge. Konzumenti piva nás znali, chtěli po nás konkrétní písničky a zvukaři měli vše s nadhledem pod kontrolou. Pak jsme ve zmenšené setavě zapytlačili charitativně U Pašíka na oslavě narozenin. Možná škoda, že jsem řídil. Ale stejně jsem zhřešil. V počátečním období své vegetarianské diety jsem si dal plný talíř guláše - moc dobrý!
Mám celkem povedenou historku s policajtama v písničkách. Druhý čtvrtek v září jsem písničkařil sám s kytarou v domově pro seniory v Alžbětinkách. Když jsem zpíval refrén: "...a gdo nie posłóchnie, zawzre go na wdycki tutejszi policaj Franciszek Jachnicki", byl jsem upozorněn sestřičkou (jeptiškou), že za mnou u plotu fakt ten dotyčný pán stojí. Tak jsem mu vše vysvětlil a on to se smíchem akceptoval ve smyslu, že mu jako dělám reklamu.
   Když jsme hráli "...zaziajoł na całe usta Di-Giusta na śmiergusta" v Bystřici na rozloučení s létem, tak za mnou opět stál, tentokrát nepříjemný pán a domáhal se omluvy, že je taky bývalý policajt. Jmenuje Di-Giusta a domahá se omluvy za to, že ho v písničce urážím. Vysvětloval jsem mu, že je to o policajtovi z Jablunkova, s kterým jsme si to už vyříkali za komančů a vůbec s tím neměl problém, ale po tvrdém naléhání jsem se mu do mikrofónu omluvil. Toho ale lituji, protože nebylo proč. Takže z tohoto místa omluvu stahuju zpět. Jinak v Bystřici bylo taky moc dobře. I burčáček došel.
   S Honzou ve dvojku jsme si brnkli na chatě Skalka na narozeninách. Mlha byla tak hustá, že musel dokonce Honza 2x vystoupit z auta, aby mi ukázal cestu. Místo alkoholu jsem si opět užíval masa v rámci zeleninové diety.
   Tak dík za přečtení a doražte 10.10. do jablunkovského PZKO na pokračování naší 30 leté oslavy.
tom

   Moje námořnícká písnička byla kapelou přijatá. Zatím má pracovní název AHOJ. Dokonce jsme i dokázali do přijatelné podoby zpracovat protiruskou Poka Paka. Jak jsem ten repertoár změřil, tak už ho máme skoro na 45 minut, což je na desku. Ještě jedno cedlo máme v záměru zrealizovat a pak se asi vydáme už jenom cestou singlů.
   Dožínky v Návsí byly dost povedené. Hráli jsme opět po nabušené Jablunkovance a dokonce jsem si ani neodpustil pochválit je. Po nás hrála Bokomara s Náďou Urbánkovou, ale tu jsme už nestíhali. Jenom jsme se stačili přivítat se známými muzikanty a frčeli jsme na hurá akci pořádanou Červeným křížem na Osůvky. Tam to opravdu nemělo chybu. Obyvatelé Osůvek byli na nás tak natěšení, že jsme i protáhli konec o 20 minut, aniž jsme si toho všimli. Super pařba a ještě vděčnější pořadatelé. Holt poctivý a upřimný vesnický přístup pořadatelů a publika nás totálně okouzlil. Díky! Škoda, že to nezažil Jano, který bo bubnoval někde taky za Třincem, pro změnu s Bidonama.
   Slezské dny. Počasí nevyšlo úplně stoprocentně, protože i něco pršelo. Střidali jsme se s Bidonama, to znamená, že Jano hrál skoro bez pauzy. Bylo to pojmenované jako zábava pro mládež, ale nevím, nevím. Asi mohla být radši na jednom pódiu diskotéka a my třicetiletá a čtyřicetipětiletá kapela jsme měli být určeni pro starší mládež. Radost nám ale dělalo, že turisti i neturisti z Mánesovy stezky na nás pařili až do půl druhé a proto to mělo smysl. Jak do budoucna dopadnou Slezské dny, to si nedovedu představit, stejně jak dopadne Evropa s běženci...
   Zato Jabkový den - ten se vzmáhá. Počasí přálo, vstupné zdarma taky a Lecho zvučil jak starý mazák. Musím ho pochválit, protože budeme po něm chtít nějakou slevu v brzké době. A dokonce i Mišo Gima z Londýna (bývalý kytarista prešovských Mloků) dorazil extra na nás i se svojí přítelkyní z Čadce, si představte, oba z takové dálky!
   Tak si užijte konec léta a nebojte se běženců. Není to sice nijak dobré, ale nějak bude. A hlavně buďme lidé.
tom