Tak se mi zdá, že už máme pro letošní rok dohráno. Nebyl to nejhorší rok, co se koncertování a naši činnosti týče, ale to shrnu později v historii. Teď už jenom stručně prosinec.
   Hned v první pondělí jsem zabrnkal na kytaru na vernisáži Antoniego Szpyrce na radnici v Jablunkově dvě písničky s jeho textem a jednu naši. Je to moc pěkná výstava s barevnými obrázky ze starého Jablunkova a berte to ode mě jako pozvánku na ni.
   S Blafem jsme absolvovali tři předvánoční a adventní koncerty. Před Trisií v Třinci, na Farmářských trzích v Karviné a moc povedený koncert na rynku v Jablunkově. Dali jsme i nějaké naše koledy a zimní písně. Samozřejmě jsme se zahřívali vánočním punčem a svařáčkem, aby jsme nezmrzli. Pamatujeme si ale o moc krutější hraní venku kolem milénia a dřív. Ale možná bude i tato zima hezká. Vlastně vždyť ještě ani nezačala.
   Tak Vám všem přejeme hezký zbytek podzimu, krásné Svátky Vánoční a hodně štěstí a zdraví do Nového roku 2017.
Tom a BLAF

   V listopadu jsme měli 3 zkoušky. Byly naorganizovány v duchu oslavovacím až opakovacím. Na Country Huse v Glejtovně jsme se prostřídali se stále se zlepšujícím Magdonem. Městem Jablunkov jsem byl honorován k zasazení stromu v Aleji dobra v Hrádku u kapličky Isidora.
   Do třetice bylo hraní v polské Stężycy v areálu Wyspa Wisła. Je to až neuvěřitelné, jak jsou v Polsku účastníci imprezy nadržení na tanec. Ještě jsme nebyli ani u druhého taktu a už se křepčilo. U nás se první dvě hodiny netancuje a když je třeba končit, tak se zábava rozjíždí. Hrálo se dobře. Milan zaskakuje už na basu jako profík. Akorát těch najetých kilometrů... bez stodeseti tisíc. Měli jsme ale najatého tranzita i s šoférem Ivanem, který cestu zvládal na jedničku. Takže díky i jemu.
Tom

recenze od exstarosty Jablunkova a našeho kamaráda Petra Sagitariuse:
Obrozki, kterým věřím
Nedávno vydal BLAF, naše regionální country hudební skupina, novou desku „Obrozki“. Je naprosto vedlejší, že mi „tománkovština“, kterou Blaf vydává za slezské nářečí, rve uši, je nepodstatné, že mi u některých melodií připadá, že už jsem je někdy slyšel. To nejdůležitější jsou emoce. Už dlouho se mi u poslechu CD nestalo, a to včetně desek světově proslulých kapel, že bych se zároveň usmíval, utíral si dojetím slzy a nostalgicky vzpomínal na dětství. Troufám si říct, že se mi to nestalo nikdy. Jakoby se Tonda Szpyrc vrátil z nebe a namaloval poslední obrázek na skle. Barevný, naivně nostalgický veskrze jablunkovský mini příběh…
Při poslechu písní jsem si dělal krátké poznámky o pocitech, který ve mně vyvolaly. Těch, které vás napadnou hned napoprvé, aniž by je člověk nějak „učesával“. „Letecko“ - letem Tomášovým světem, dobíhání werkového zugu. „Barewne obrozki“ - nostalgie, krása, znovu si připadám jako malý kluk. „Ej ni ma“ - karpatská, svižná, krásný dvojhlas, sexistická. „Wierzim“ - autobiografie, uvěřil jsem. „Bidon“ - hned jsem se začal usmívat, trumpeta – super, pocta Bidonům, krásná odrhovačka, roztančená, „bidonovský“ rockový závěr. „Stróm“ - umcajca, v rytmu dvouruční pily, chlapi si sedli do trávy a pojedli. „Talarek“- osobní zážitek, bláznivá jak sám Talarek. „Dziynkujym“ - dojemná, o mamince, osobní, slzím. „Kóniec świata“- halucinogenní, havlovská, usmívám se. „Kiej luchnie“- čekal jsem ruský hudební motiv, nesedla mi. „Ahoj“ - středověký nápěv, tancování v hospodě, námořnická, bouchání krygly o stůl, Tom zas jednou vyjel za hranice (Turecko, Australie). „V huti“ - experiment?, proč?, na závěr dobrá instrumentálka. „The Ironworks Train“ – pecka, Jura zní jak Leonard Cohen či Bob Dylan, přeložení a přebásnění - klobouk dolů. „Kanikuly“ - zrychlená hymna, další výlet do „Austrálie“, běh z grotesky. „Gdo roz wyrosnył w Jabłónkowie“ - taková naše, vzpomínky, to je moje město…
Když písničky jak malované obrozki dozněly, zůstal jsem sedět v tichu, usmíval jsem se a bylo mi dobře…
Petr Sagitarius

   V říjnu jsme začali na oslavě jedné hodné zdravotní sestřičky ve výslužbě v Oldřichovicích u bývalého Tyrasa. Hráli jsme na střídačku s DJ Romanem a bylo dobře.
   Dostalo se mi té pocty, že jsem byl kmotrem druhého alba mostecké skupiny Vrkož. Přišel jsem tam prakticky až na poslední třetinu a nestačil jsem chápat, jak jsou kluci muzikantsky vymakaní. Škoda jen, že na cédéčku i na koncertech mají autorskou tvorbu v menšině. Ale co se týče cítění k folklóru, hned bych byl ochotný s nimi spíchnout nějaké album písniček Oty Žabky, pokud by nechtěl jít do toho Blaf.
   A pak nám začala šňůra předvolebních koncertů pro Jurka, nyní už zvoleného senátora. Hnojník, Vendryně, Český Těšín, Třinec. Asi jsme hráli dobře, že to dopadlo, jak to dopadlo.
   Ve dvojku s Honzou jsme zapytlačili na Bowlingu v Jablunkově na čtyřicítce a partyja se bavila a tančila, jak kdyby hrála celá kapela i s dechovkou a dýdžejem.
   A ještě jedna oslava sympatické paní z Českého Těšína v Polském Těšíně v moc příjemné restauraci Pod Dębem.
   Teď si dáme zaslouženou pauzu a uvidíme... Jo, vlastně ve čtvrtek dáme zkoušku, takovou bilanční, po sedmé desce :-).
tom

   Září jsme započali hraním na svatbě naší oblíbené fanynce a posluchačce Soni. Hráli jsme v motorestu ve Vendryni a moc se nám tam líbilo. Doufáme, že i všem zúčatněným. Nejdůležitější však je, že byla spokojená nevěsta a proto ji přejeme, aby ji ta spokojenost vydržela i v manželství.
   Z Vendryně jsme absolvovali zrychlený přesun do Písku, kde se konaly oslavy 550 výročí založení obce. Před námi hráli Bidoni a šlape jim to čím dál líp. Až jsme měli po nich strach vystoupit, aby nespadla atmosféra. Ale hurrá, podařilo se to i nám.
   V Komorní Lhotce jsme hráli v domově důchodců. Asi opravdu není nejlepší aplikovat na seniorech autorský repertoár. Jak už mám odsledované, nejvíc zabírají na naše babičky a dědečky polské, české a slovenské lidovky. Taky není třeba moc humbuku. Úplně postačí jeden muzikant s kytarou. Tam se už netancuje, ale poslouchá a hlasitá hudba spíš vadí.
   Na pozítři jsem pozvaný jen s kytarou do Alžbětinek v Jablunkově k opékání párků. Nevěřili byste, ale s jeptiškama umí být taky sranda. Sám s kytarou jsem ještě písničkařil na rodinné oslavě od „moji ciotki“ a přizval si na housle Lukáše od Zuzki z Jacků. "Parzba to byla jak sie patrzi".
   Křest našeho nového CD OBROZKI proběhl v rámci Jabkového dne a dočtete se o něm v třech předchozích aktualitách. Taky jsme konečně přebrali cenu „Jablunkovské Jabko“ za dlouholetou činnost na jablunkovské hudební scéně, za propagaci města i našeho regionu, udržování místního nářečí a svérázný a neopakovatelný smysl pro humor v hudebním projevu. Díky. Jsme cenou velice potěšení a hrdí na ni.
   V Bystřici jsme se už po několikaté rozloučili s létem. Počasí vyšlo, tak co víc si přát. Na basu hrál Milan. A při této příležitosti bych chtěl ještě poděkovat hostujícím muzikantům Martinovi, Marianovi, Ivanovi a Jirkovi za výpomoc při křtu a účast na předchozích zkouškách.
   Ječtě nás čeká v září jedná akcička v dílně v Hnojníku na firemním večírku a pak hustý počátek října.
Přejeme hezký podzimek.
tom a BLAF

   Blaf není pro každého. Ideální posluchač je rodilý Jablunkovan, křtěný Olzou a Lomňankou, který zná místní reálie, nejlépe ještě v historických souvislostech. Album Obrozki je již sedmé v pořadí, vychází na CD nosiči a najdeme zde třináct zbrusu nových písní (po naszi(y)mu) plus dva „cizojazyčné“ bonusy. Bylo natočeno letos na jaře v GM studiu pod přísným dohledem zvukového mistra Martina Roženka. Piktoriální fotografie a grafiku na přebal CD vytvořil Jiří Jurzykowski.
   Již po prvních taktech je zřejmé, že na nové desce máme co do činění se starým dobrým Blafem, tak jak ho všichni dobře známe. Zvukově ani personálně nedošlo k žádným změnám, bicí, basa, kytara, banjo, housle, zpěv a vokály, vše při starém. Pestrý výčet hostujících muzikantů slibuje příjemné oživení standartních blafáckých aranží. Ve skladbách se objeví smyčcové trio, akordeon, trubka, foukací harmonika či hammond organ. Hudebně je nová deska dotažená, působí kompaktně, blahodárně se zde projevuje dlouholetá sehranost hudebníků díky desítkám odehraných koncertů ročně.
   Autor většiny textů i hudby Tomáš Tomanek prošel od roku 1985 jedinečným uměleckým vývojem. Dříve bezstarostné texty z počátku kariéry se nyní dotýkají i vážnějších témat. Z dvacetiletého rebela se stává muž v nejlepších letech, patriot i bard, pamětník starých časů, volí rozvážně slova a neplýtvá jimi, svým způsobem jakoby malinko bilancoval. Logickým vyústěním byla jeho dlouholetá spolupráce s Antoni Szpyrcem, aby společně vzdali hold rodnému městu. Skrze malované “Obrozki“ se rázem ocitáme ve starém Jablunkově, do jeho křivolakých uliček, předtím „strašným zločinem“, kdy byla polovina města srovnána se zemí. Z hlubin času znovu ožívají pavlače a dvorky, svérázné jablunkovské postavičky s ještě pozoruhodnějšími životními osudy. Tématicky je nová deska opět pestrá, nejedná se jen o oslavu Jablunkova, pozornému posluchači neunikne, jak skladby balancují mezi snem a realitou, jindy jsou to zážitky z cest po Evropě, rozverné námořnické popěvky, motivy lidových písní, poděkovaní zesnulým rodičům.
   Jako rarita se bude určitě líbit The Ironworks Train, předělávka skladby Werkowy cug. Do angličtiny ji přeložili studenti z Frýdlantu. Největší hit Blafu plyne ve volnějším tempu a oproti originálu se za mikrofon postavil Jirka Mannheim (exkytarista Blafu, nyní Magdon), výsledné provedení tím získává novou přidanou hodnotu a náladou posouvá Blaf někam na americký středozápad. V druhém přídavku je opět porušeno pravidlo, že se zpívá pouze v nářečí, takže uslyšíme i slovenštinu „V Huti“.
Pro případ, že by se jednalo o poslední avízovanou desku Blafu jsem si připravil jízlivou větu:
„Zug do werku dob(l)afal do cílové stanice, vyhaslo mu pod kotlem a byl odstaven na vedlejší kolej.“
S radostí však odcituji verše A. Szpyrce:
„Gdo roz wyrosnył v Jabłonkowi, tak tyn uż kupa wygroł…“, doufaje, že to deska poslední není. Blaf ještě zdaleka neřekl poslední slovo, desky Blafu jsou něco jako mosty spojující období života, zachycují jeho proměny a naznačují cestu, kudy by se (nejen) Blaf mohl do budoucna ubírat.

Napsali o nás ve frýdecko-místeckém a třineckém Deníku.

   Je poslední den prázdnin a tudíž pro mne den narozenin. Vždycky jsem rodičům vyčítal, že mě o jedny prázdniny připravili. Chválabohu, brali to s humorem.
   Srpen jsme zahájili sami dva s Honzou na pytlačce. Hráli jsme v sobotní dopoledne u snídaně na svatbě na Osůvkach. Moc pěkná a zajímavá zkušenost.
   Odpoledne pak s celým Blafem na Bierfestu ve Vendryni. Je to smutné, ale poslední dobou děláme předkapely revivalům. Kam ta kultura spěje? Autorská tvorba je odsouvaná na vedlejší kolej, protože lidi chrtějí slyšet to, co znají z médií. Stop kreativitě!
   V Ostravě Radvanicích jsme hráli fajermanům, kteří si nás oblíbili a písnička Goralia se stala údajně takovou jejich hymnou. Hoši, děkujeme! :-)
   Mostecké léto. Jano byl nemocný, tak nám pomohl už podruhé letos Kolda na druhou kytaru. S reakcí obecenstva jsme byli spokojeni. Kameloty, kteří hráli po nás, brali lidi prý trošku míň. Potvrzuje se mi můj postřeh s úspěšnosti revivalů. Nastoupil Jiří Schellinger revival z Ostravy a všichni ožili a začali pařit. Holt média umí. Hlavně umí uzavřít bludný kruh.
   Dożynki w Ornontowicach. Pozvala nás přátelská kapela Śląskie Bajery a moc hezky se o nás postarali. Dokonce jsme byli vyvrcholením této krásné akce v ještě pěknějším amfiteátru.