Takto netradičně a moc pěkně napsal recenzi na "Szuflodu" náš kamarád IG
Posuďte sami:

Do opuštěné hospůdky na rynku dorazilo několik hostů. Nebyli to jen tak nějací obyčejní smrtelníci, ale bytosti nadpozemské, které můžeme potkat jenom jednou za rok, v předvečer sv. Mikuláše. Hospůdka nebyla opuštěná, byla jenom dočasně uzavřená pro veřejnost, může za to prý nějaký PES, ale to je jedno, to platí jenom pro lidi, pípa fungovala a regály nabízely tvrdého alkoholu, co hrdlo ráčí, na každém stole byl popelník, jako za starých časů. Čert luskl prsty, v krbu zaplál oheň. V rohu stál zaprášený jukebox, který už léta nehrál. Andělka k němu přistoupila a postupně naházela všechny mince z výslužky. Aparát zablikal a načetly se nové skladby…

A: Něco Vám kluci pustím, od pana Tomanka
Č: Není škoda, těch drobáků? To zas bude nějaký blaf a vůbec, kdo to k čertu je, ten Tomanek?
M: Máš to v té tlusté knize, co ji pořád taháš s sebou. Oficiálně je to bezúhonný občan, který vede spořádaný rodinný život, ve světě velkého byznysu je to protřelý obchodník s ocelí, v umělecké sféře je to známý písničkář, hudebník, spisovatel, básník, politický glosátor, zrovna tak dobrodruh, cestovatel, tulák…
Č:Zadrž, řekni raději něco jako Jára Cimrman, teď si vzpomínám, to on mě tehdy přemlouval, že se upíše vlastní krví peklu, když bude hrát v Bidonu, jenomže to bylo mimo moje kompetence, tam už v té době poroučel úplně jiný pekelník, tak jsem navrhl, jestli nechce raději vyhrát Portu…
M: Podepsal?
Č: Sice nevěděl, co to ta Porta je, ale podepsal, možná si to splet s Chartou, ale dostal šanci, je tam obchodní dodatek, smlouva pozbývá platnosti, pokud vydá v Jablunkově deset studiových alb….
A: Jak můžeš být tak krutý. Zrovna v Jablunkově.
M: Pssssst, už to hraje.
Č: To je nějaký bigbít, ale začíná to hezky, na kierchowie a pak Na piwo. S takovou písničkou mohl klidně tehdy do toho Bidonu. Víte jaká je Tomankova sv. Trojice? Ne? Piwo-rum-startka. Dáme si taky jedno, ne?
M: „A przitwardzimy“. To by se mohlo v Jablunkově líbit…Nalej.
A: Mě se spíš líbí další skladba Krejda, jak krásně se umí vypsat z milostného zklamání, je tak citlivý.
Č: Spíš si vyřizuje účty s bejvalkama, co ho podváděly.
M: Ještě že kdysi nebyli sprejeři. To by bylo na soklu pod kostelem dodnes. „Majka sie ku.vi a je to 3,14ča.“
A: Kytara zvoní a ten zvuk varhan, pěkně z duru do moll a zase zpět, jak na adventním koncertu v Alžbětinkách, za to půjde rovnou do nebe…
Č: Ehm, zatím je pořád ještě můj.
M: To spíš Honza, to je jeho práce, ale ten si to u nás musí ještě vyžehlit.
A: Co ten V Gipsu pysk, rytmika je zpět, poslechni si ty nadupane stopky v refrénu.
Č: Skrytá reklama na BESIP, stavebniny a loterii
A: Tak to je dost ujeté, na bookletu jsou úplně jiní sponzoři…
Č: Tomáš by řek´ Ujechane, on si vůbec hodně vymýšlí, v pekle máme jednoho, co si taky pořád něco vymýšlel nějaký Baron Prášil…
M: Vůbec nic jste nepochopili, Ujechane gymby, je protiválečná píseň na způsob slovíčkaření Johna Lennona, jež odhaluje absurditu dvouleté vojenské služby…
Č: Hovno, těžká schíza to je, máš to v Branecké černé na bílém, za ošacení a za kus žvance, bude plnit doslovně rozkazy, nechá se naverbovat k elitním jednotkám…
A: Ten „Tadek“ to je celý Tom, když je někde pivo a partyja, poletí na padáku i proti větru, nemusíš ho ani moc přemlouvat…
Č: Mě taky ne, dáme ještě jedno.
M: A stejně to je nejznámější parašutista v Jablunkově…
Č: No asi tak jako je Zich nejznámější potápěč…
M: Slyšíte to piano, je tak dramaticky naléhavé, Honza si to chce fakt vyžehlit. Smutný začátek.
A: Hele už vyšla první hvězda, krásně svití hvězdička, zrovna jako mě na čele.
Č: Świyci Gwiozdeczka, świyci jako Świyciwilkovi oči…
A: Kdo to je, proboha?
Č: Legendární postava ostrahy TŽ, když měla službu, tak se třásla celá šichta od baňkořa po vedoucího provozu. Rozkaz zněl jasně: „Opilec ani šmelina nesmí projít“, dodnes má na velitelství ostrahy vyhrazenou jednu místnost jako síň slávy.
A: A ta historka z noční šichty? Zní tak přesvědčivě, Tomáš se díval přes okno? Třeba to byla jiná werkšuska.
M: To už je dávno, pokud si dobře vzpomínám, když měl neodkladné záležitosti, tak branou nikdy nešel.
Č: Jeřábnice, skladnice, kantýnské nechával na pokoji, jeho zajímaly jiné panenky
A: Panenku měli Poutníci, Tomáš má Lalka
M: K jedné panence se váže strašidelná historka, podle skutečných událostí…
A: To zas bude „černá sanitka“
Č: Počkej s tím vyprávěním, docela mi vyhládlo, kousek odsud je vyhlášené řeznictví, domácí výroba, mají tam všechno jelita a trówke….
M: Ty vole to je kombinace.
Č: Mě spíš zajímá ta Aňka Prdelónka, prý si ji můžeš přikoupit, je to prý s ní fajne…
A: Kdybyste Vy dva raději poslouchali pořádně text, je tam játrovka a nezpívá se do Aňky, ale do baňky.
Č: Já radši do Aňky než do baňky
M: To jsou samé hroby a exhumace, já se pro sicher podívám ještě jednou pořádně na sponzory, nemáte někdo booklet?
Č: To bude skrytý sponzor
A: Nějak mě přešla chuť na tlačenku. S takovou v Jablunkově zkrachuje další řezník, nikdo si nic nekoupí a je před vánocemi….
Č: Copak takhle bublá kotel? To je spíš zombie.
M: Jak nám ten Buble krásně bublá, podle mě jeho nadživotní výkon…
Č: Dám si to jako vyzvánění do mobilu, nalej po rumu, co je další písnička?
A: Grób a další mrtvá dívka, pro změnu.
M: Spíš čarodějnice.
Č: Fujtajbel, to už je nekrofilie.
A: V pohádkách o Šípkové Růžence a ve Sněhurce to náhodou dopadlo dobře, nakonec byla svatba.
M: Když už jsme u toho. Co ten Lolek, už si vzal tu Vietnamku, ona měla rovněž černý cop…
A: Tak nevím, jeho mamince se to hrubě nelíbilo, měla z toho špatné spaní.
Č: Tomáš mívá taky občas noční můry, jako ten Straszidelny plac. To jsou samé mordy, kopání hrobů, možná se taky v noci odkopuje.
A: Má jenom moc bujnou fantazii a možná je náměsíčný, to by hodně vysvětlovalo…
M: Měsíc v úplňku bývá hodně silný.
Č: Jo a má na balkoně šmírácký dalekohled, kdepak to nebude amatérský astronom…
A: Je tak romantický, jak myslí na svoji dívku
Č: Hovno, opíchat ji chce, v nějakém kráteru… Moon, Moon, Moon
M: Co tu vyješ. Někdo má rád holky, jiný zase…
A: Tomáš měl vždycky dobrý vkus.
Č: Černéééé očíííí, černéééé vlasy, kdo to byl?
A: No O Twoji twarzi se nebavíme, mám o něj trochu strach, z nešťastné lásky by si i na život sáhl, on je tak rozněžnělý….
Č: Hovno, ten by sáhl spíš po flašce.
A: Ale stejně to je hezká písnička, ta by mohla zlidovět.
M: Kdepak chlast, Tomáš smysl pro Powinność a potřebuje mít v životě řád a jistoty, nikdy se z ničeho nevyvlekl, odvod-přijímač-přísaha.
Č: Baby, čundry, zábavy….
M: Má toho na svědomí dost, ale nechá si říct, po zážitku U Žida viděl na vlastní oči, co dokáže delírko, ta hospoda už dnes neexistuje, ale ve své době se tam scházely různé existence, kdejaký místní pulyr….
A: Tomáš je ale výjimka, to všechno ti jeho kamarádi, měli na něj špatný vliv, prý že jenom na jedno a zahrát kulečník. Pořád ho přemlouvali.
Č: Ani moc nemuseli, a když má na druhý den kocovinu, tak si pořád na něco ztěžuje…
M: Někdy ho ta Dudraczka drží celý den, hrozně se lituje, nic mu není dobré, všechno je špatně, nic nemá cenu.
A: To protože už toho hodně zažil a viděl, je to už v podstatě pamětník, pořád nad něčem přemýšlí a dává do souvislostí…
M: Kdysi dávno jel s Babičkou ještě jako chlapec vlakem do Darkowa na pohřeb. A pak po 40 letech zažil něco jako déja vu.
Č: Já jsem toho taky hodně zažil a viděl a přemýšlím, co má znamenat Synek se sluchatkami
A: To je prosím pěkně dadaismus ve své nejčistší podobě. Pořád říkám, že má bohatý vnitřní život…
M: Já už z vás mám taky déja vu anebo přeskakuje ten samohraj.
Č: Loučí se s vámi BubleMoon, bonus, maďarsky jak jinak…
A: Tak jak se vám to líbilo kluci? Já bych s ním klidně i….
Č+M: Co???!!!!!
A: Nazpívala duet
Č: Víš co, nalej raději ještě každému jedno na cestu…
M: Tematicky jsou to vzpomínky na osmdesátky. Bude se to líbit hlavně vrstevníkům.
A: Popsal víc sešitů, než Adam Bernau, ještě o něm uslyšíme.
M: Já neslyším housle.
A: Leon o něj kdysi přelámal smyčec.
Č: Hudebně je to mišmaš odevšad, tam si každý něco najde, když se hraje jenom akusticky, tak by se to nakonec dalo nazvat i jako sólová deska, za kterou by se nemusel stydět ani…
A: Kdo, Nohavica?

ZWROT 23.11.2020

Z "szuflody" na płyte. Pierwszy solowy projekt Tomasza Tomanka z Blafu

W ubiegłym tygodniu pojawiła się nowa płyta jabłonkowskiego zespołu Blaf pt. „Szufloda”. Jej głównym inicjatorem jest frontman zespołu Tomasz Tomanek.

– Kiedy wydaliśmy siódmą płytę „Obrozki”, pomyślałem, że moja wena twórcza już się skończyła. I jeśli jeszcze kiedykolwiek będę chciał coś nagrać i wydać z Blafem, to będą to stare piosenki, które leżą w mojej szufladzie od roku 1985. Kiedy przyniosłem je na jedną z naszych prób, to koledzy z zespołu od razu połowę odrzucili. Nie mamy już takiej samej opinii na temat repertuaru, dlatego postanowiłem nagrać płytę solową, oczywiście ze wsparciem Blafu. Cieszę się, że członkowie zespołu zgodzili się mi pomóc – wyjaśnia Tomasz Tomanek.
Wokalista zdradził nam jeszcze jedną interesującą kwestię. Numer katalogowy 350820, który znajduje się na płycie, ma swoje znaczenie.
– Gdyby nie było pandemii, to w tym roku jesienią na pewno świętowalibyśmy 35. urodziny naszego zespołu, zaś 08 oznacza ósmą płytę Blafu, a 20 wskazuje na rok 2020 – dodaje Tomanek.
Płytę muzycy nagrali w GM Studio w Jabłonkowie. Okładka i rysunki są dziełem Jakuba Mrózka, natomiast resztę opracował graficznie Marian Siedlaczek.

Právě vyšlo nové cd “Szufloda”, které je podepsáno takto: Tomáš Tomanek z Blafu. Po sedmém albu “Obrozki” jsem cítil, že moje tvůrčí studna je vyčerpaná. Rozhodl jsem se, že jestli ještě něco budeme chtít s Blafem nahrát a vydat, tak až po vyhrabání starých pisníček z mého šuplíku, které už tam leží od roku 1985. Když jsem přinesl na zkoušku 20 písníček, tak mi kluci z kapely polovinu z nich povyházeli. Problém byl v tom, že se s tím repertoárem neztotožňovali. I u těch vybraných kousků byl problém se domluvit na konečné aranži. Tak jsme na to šli jinak. Od února jsme začali zkoušet s Honzou Pazderou písníčky ve dvou jenom s kytarou. A ty začaly pod jeho taktovkou chytat úplně jiný šmrnc. Bylo rozhodnuto. Začalo se shánět prostředky a od června do září 2020 se nahrávalo. Nakonec se nechali přesvědčit ke spolupráci všichni členové Blafu a výsledek je tady. 18 písníček včetně bonusu nazpívaného Bubleho maďarskou svahylštinou je na kotoučku.
Touto cestou chci poděkovat všem členům kapely a pozvednout zásluhu Honzy Pazdery na hudební režii, úpravách a aranžích. Album bylo nahráno v GM Studiu v Jablunkově. Taktéž velké díky patří jeho provozovateli Martinovi Roženkovi. O obrázky a vtipné piktogramy se postaral Jakub Mrózek a grafiku zpracoval Marian Siedlaczek. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat všem, kteří se finančně na vzniku alba podíleli.
A teď ještě jedna zajímavost. Na CD je skryto katalogové číslo 350820 a to je velice výmluvné! Kdyby nebyla opatření ohledně Covid 19, tak bychom určitě letos na podzim slavili 35. narozeniny naší skupiny. 08 znamená v pořadí 8. album Blafu a 20 je jasná. Přeji Všem, kdo si “Szuflodu” zakoupí příjemny poslech a hlavně hodně zdraví. Moc ho potřebujeme i my, muzikanti Blafu, abychom Vám mohli rozdávat radost.

V Gutech jsme si zahráli v září dvakrát. Poprvé to bylo poděkování složkám IZS Guty za zvládnutí pandemie a toho cirkusu kolem. Podruhé to bylo na Dogmaratonu v areálu PZKO. Hráli jsme v plné sestavě a hrálo se nám pokaždé moc dobře. I na svatbě v novém hotelu Přístav v Kostkově to nemělo chybu. Svatebčané pařili o život a byli velice vděčným obecenstvem. Na Farmářských slavnostech v Koňákově si dal Buble pauzu, a tak jsme se trošku potrápili ve čtyřech v tříhodinovém koncertu. Počasí ale přálo, tak se to dalo.
Počasí bylo i velice příznívé na rozloučení s létem v Bystřici. Opět v celé sestavě. Vypadá to ale, že bude změna. No, uvidíme…
Sestřičky z Alžbětinek v Jablunkově mě pozvaly zahrát k opékání párku na zahradě. Zvládal jsem to v pohodě, dokud nepředstavily nového klienta seniora a neprozradily, že jeho celoživotní profesí byla muzika. Naposled prý byl dirigentem nějakého velkého hudebního souboru v Praze. To jste měli slyšet, jak najednou ze mě vyprchala pohoda a ovládla mě tréma. Ale nějak jsem se z toho nakonec vymotal a spokojení byli všichni.
Velice vděční a spontánní byli také klienti Eben Ezeru v Dolním Žukově, kde už jsme pro změnu s Honzou zahráli ve dvojku. Člověka to opravdu vždycky potěší, když někoho potěší.
Jak to bude s koncerty v říjnu, to už dnes můžeme tušit. Doufám ale, že „pseudopandemie“ nezabrání vydání našeho společného cd SZUFLODA. Jak se zkompletuje grafika, tak by mělo jít do výroby. Držte palce, ať to vyjde!!!

Tom a BLAF

Po dlouhé době jsem uznal, že bych už mohl něco napsat do aktualit. Z pandemie mi už hrabe. Jenom příklad. Z rádia slyším Petra Nováka jak zpívá: Kovídej, jestli tě má hodně rád víc než já.
Ale k věci. O prázdninách jsme si zahráli jen čtyřikrát a Milan zaskakoval na basu. Loděnice Karviná. Zvuk vynikající. Hráli jsme ve stanu. Přišli na nás ti nejskalnější příznivci, tak jsme si udělali navzájem radost.
Ve zmenšené sestavě jsme akusticky zahráli na decentní svatbě v Ropici a taky jsme se prý líbili.
Úplně super dopadl koncert na Střelnici v Těšíně. Za to, že jste přišli v celkem houfném počtu, Vás máme rádi naši Těšíňané.
Bluegrass džem v Loděnici pod ostravským hradem by byl velice zdařilý, kdyby tam areál dvakrát nevytopilo. Nám se ale podařilo zahrát velce úspěšně, bez úhony a suchou nohou.
SZUFLODU tento týden dozpívá Buble, a pak by už měla být zvuková stránka cédéčka uzavřená. Už se těším na finální poslech. Myslím, že se taky máte na co těšit. S pozdravem „viru zmar“ přejeme do skoropodzimních měsíců vše nejlepší.

tom a BLAF

Tak, po 4 měsících se Blaf opět reinkarnoval na chatě Skalka. Tam jsme taky v únoru skončili. Tentokrát to byla soukromá oslava. Trošku jsme se té akce na místě báli, protože jsme zjistili, že hosté jsou z většiny naší slovenští bratia, ale dopadlo to dobře.
Hraní Pod kaštanem v Jablunkově se z důvodů deštivého počasí přestěhovalo na radnici. Narváno sivce nebylo, ale podařilo se nám s diváky vytvořit příjemnou pohodovou atmosféru, a dokonce jsme i zahráli tři songy z chystané Szuflody. Zatím na ní pořád makáme ve studiu a tímto chci poděkovat klukům z Blafu, že mi to pomáhají nahrát a hlavně Honzovi za úpravy, aranže a obětovaný čas v GM studiu Jablunkov. Samozřejmě velké díky patří zvukaři a majiteli studia Martinovi Roženkovi hlavně za čas a trpělivost.
Kámoš Jarda z Prahy nás pozval zahrát na svatbě v Beskydce v Dolní Lomné. Hráli jsme v plné sestavě, to znamená i s Koldou a střídali jsme náš repertoár s Honzovým country tradičním. Bylo dobře a je vidět, že COVID 19 zatím nad Blafem nezvítězil. To “zatím“ tam davám z opatrnosti.
Nějaké hraní se tam před námi z kalendáře usmívá, tak doufejme, že se taky zrealizuje.
Těšíme se na Vás.
Tom a BLAF

Jabko - Zpravodaj města Jablunkova 6/2020

Jablunkov je městečko sice malé a první na rozbřesku, ale i v něm žijí lidé, kteří si zaslouží pozornost nás ostatních. A důvody pro to mohou být různé. Třeba jsou skvělí ve své práci, ať už jako lékaři, manažeři či pekaři. Nebo mají zajímavé koníčky. Anebo dosáhli výrazných úspěchů na poli sportu či kultury. V květnovém Jabku jsme si povídali s Josefem Drahošem, který si vybral jako dalšího Tomáše Tomanka – muzikanta, autora knížek, člověka upřímného a s velkým smyslem pro humor.

Tome, byly ve tvém životě situace, kdy sis řekl něco jako: „Wauu, tak to je Jablunkov, moje město!“ a naopak „Auuuu, tak tohle je Jablunkov, moje město?“
V sedmdesátých letech běžel v kinech americko-italskobritský film Přejezd Kassandra. Bylo to o vlaku, ve kterém jsou pasažéři nakažení virem a vlak je nutno přesměrovat. Odborníci dumají nad mapou a pak ukážou ukazovátkem, že vlak pojede přes jablunkovský průsmyk. Všichni lidé v kině o tomto okamžiku již dopředu věděli (protože ho dávali před týdnem v Třinci) a začali spontánně tleskat. Za hlubokého totáče ve filmu západní produkce, to bylo něco! Pak jsem hrdý na významné rodáky, například na Jiřího Drahoše, našeho skoroprezidenta anebo na Rudolfa Göbla, biskupa Církve československo husitské. Zklamaný jsem byl, když jsem přišel z vojny do úplně jiného Jablunkova, než jsem dva roky tomu opouštěl. Pryč byly ulice Polská a Mlýnská, kde jsem vyrůstal a na jejichž místě stálo sídliště Bejrút s mnoha novými lidmi. Utrpělo tím i nářečí. V Jablunkově se začalo víc mluvit česky.

Jsou mezi Jablunkovany lidé, kteří tě nějakým způsobem ovlivnili? A v čem konkrétně?
Samozřejmě, že nejvíc mě ovlivnili rodiče a prarodiče. Maminka mi zpívala písničky polsky a ponaszimu a taky hrála na housle. Táta mi zpíval česky a ponaszimu a hrál na foukací harmoniku. Děda s babičkou mi vyprávěli, jak se tu kdysi žilo. A taky mi děda ukazoval, kde potkal ve Sztadwaldu medvěda, když jsem s ním chodíval na Kympu. A k tomu, že jednou budu chtít vystupovat jako zpěvák na pódiích mě nakopli Bidoni, když jsem je poprvé viděl, jak to řežou na Wiankach v zahradě u Czytelnie. To mi ještě nebylo ani deset.

Zaujímá Jablunkov důležité místo ve tvé tvorbě? Jak té písňové, tak té spisovatelské?
Já hlavně píšu jablunkovským nářečím. Líp se mi v něm přemýšlí. Ne že bych se zaměřoval ve svých písničkách nebo v těch knížkách přímo na Jablunkov. Ale Jablunkov je vlastně všude v pozadí. I když zpívám nebo píšu například o Austrálii. Pořád se na to dívám jablunkovskýma očima a díky tomu se to naše město dostane do světa, i když z Jabłónkowa do Brisbane je dalka. Na posledním CD Obrozki je ale pár písníček o starém Jablunkově, ke kterým mě vyloženě inspiroval Tonik Szpyrc.

Blaf už slaví 35 let své existence a ty chystáš nové CD. Zavzpomínej na začátky vaší kapely… a přidej i plány do budoucna…
Začátek naší kapely – ty byl nějaký bluegrassový festival v Košařiskách v létě 1985. Hodně piva a kovbojové z Hrádku s koltama. Ráno utopený kluk v potoce. Za týden nabídka od kovbojů z Hrádku, abych šel hrát na housle do jejich kapely. Bidoni mě nechtěli, tak proč ne? A tak vznikl BLAF. Proti jejich vůli jsme přibrali Bubleho na banjo. V roce 1988 – rok po naší první Portě v Plzni - jsme první sestavu Blafu rozpustili. Vznikla druhá třinecká, která fungovala 10 let. A teď už hrajeme dvacátým druhým rokem v jablunkovsko-třinecké současné sestavě. Blaf za 35 let vydal sedm hudebních alb a odehrál skoro 1300 koncertů. Za pomoci muzikantů z Blafu chceme natočit mé sólové CD. Trošku máme problém domluvit se na společném repertoáru. Svět už dobývat nebudeme. Uvědomujeme si, že pomyslného horizontu jsme dosáhli cca v roce 2002 po vydání Tustela a pořád nahoru jít nejde. Vytratil se nějak zájem médií, jako jsou rozhlas a televize a je prostě jiná doba. Jsme rádi za to, co máme a co se nám dosud podařilo. Všem muzikantům z Blafu moc děkuju za to, že jsou. Bez nich by to nešlo.

Co posluchači BLAFu? Mění se?
Spíš bych řekl, že zůstávají věrní posluchači a fanouškové. Je to dáno i tím, že folk country je žánrem, který už má taky u nás pár let zenit za sebou. V dnešní internetové době mladí lidé poslouchají muziku, se kterou se už já nějak neztotožňuji. Ale občas mě překvapí i mladí příznivci. Co mě ale baví, že máme fanoušky jak mezi významnými lidmi, tak mezi bezdomovci, mezi lékaři i werkovými. V Polsku, na Slovensku, v USA, na Novém Zélandu. A za to taky může internet. Možná je ku prospěchu, že mediálně známí nejsme. Jednou jsem zažil ve vlaku, že si parta v kupéčku zpívala moje písničky. A když jsem si chtěl dovolit k ním přisednout, tak mě z kupéčka ostře vyhodili. To musíte zažít. To už je pocta :-)

Jaké máš další koníčky kromě hudby a psaní?
Je to divné, ale v dnešní koronavirové době mi začala být koníčkem práce. Normálně jsem se vždycky chtěl živit muzikou a nikdy mi to nevyšlo. Teď je to naopak. Kdybych se jí živil, byl bych bez prostředků. A tak jsem rád, že ji ve werku mám. Doufám, že to ale nejsou chlapské přechody :-). Dále rád čtu a chodím na hory. Kdysi jsem chodil i na pivo, ale momentálně to moc nejde. Tak se už těším, jak se všechno vrátí do starých koleji. Doufám, že to bude brzy.

Tome, poslední dotaz: Komu předáš štafetu?
Po náročném rozhodování dokonce mezi třemi adepty na tuto poctu, jsem vybral novináře, básníka, blogera, bývalého komunálního politika na významném postu, zaníceného antibabišozemanovce, chlapa s neskutečným politickým nadhledem a v současné době píšícího úžasné krimi příběhy z našeho regionu. Musím jmenovat?

Nemusíš. Řekla bych, že jde o Petra Sagitaria. Děkuji za rozhovor. Dana Kohutová