Tak, po 4 měsících se Blaf opět reinkarnoval na chatě Skalka. Tam jsme taky v únoru skončili. Tentokrát to byla soukromá oslava. Trošku jsme se té akce na místě báli, protože jsme zjistili, že hosté jsou z většiny naší slovenští bratia, ale dopadlo to dobře.
Hraní Pod kaštanem v Jablunkově se z důvodů deštivého počasí přestěhovalo na radnici. Narváno sivce nebylo, ale podařilo se nám s diváky vytvořit příjemnou pohodovou atmosféru, a dokonce jsme i zahráli tři songy z chystané Szuflody. Zatím na ní pořád makáme ve studiu a tímto chci poděkovat klukům z Blafu, že mi to pomáhají nahrát a hlavně Honzovi za úpravy, aranže a obětovaný čas v GM studiu Jablunkov. Samozřejmě velké díky patří zvukaři a majiteli studia Martinovi Roženkovi hlavně za čas a trpělivost.
Kámoš Jarda z Prahy nás pozval zahrát na svatbě v Beskydce v Dolní Lomné. Hráli jsme v plné sestavě, to znamená i s Koldou a střídali jsme náš repertoár s Honzovým country tradičním. Bylo dobře a je vidět, že COVID 19 zatím nad Blafem nezvítězil. To “zatím“ tam davám z opatrnosti.
Nějaké hraní se tam před námi z kalendáře usmívá, tak doufejme, že se taky zrealizuje.
Těšíme se na Vás.
Tom a BLAF

Jabko - Zpravodaj města Jablunkova 6/2020

Jablunkov je městečko sice malé a první na rozbřesku, ale i v něm žijí lidé, kteří si zaslouží pozornost nás ostatních. A důvody pro to mohou být různé. Třeba jsou skvělí ve své práci, ať už jako lékaři, manažeři či pekaři. Nebo mají zajímavé koníčky. Anebo dosáhli výrazných úspěchů na poli sportu či kultury. V květnovém Jabku jsme si povídali s Josefem Drahošem, který si vybral jako dalšího Tomáše Tomanka – muzikanta, autora knížek, člověka upřímného a s velkým smyslem pro humor.

Tome, byly ve tvém životě situace, kdy sis řekl něco jako: „Wauu, tak to je Jablunkov, moje město!“ a naopak „Auuuu, tak tohle je Jablunkov, moje město?“
V sedmdesátých letech běžel v kinech americko-italskobritský film Přejezd Kassandra. Bylo to o vlaku, ve kterém jsou pasažéři nakažení virem a vlak je nutno přesměrovat. Odborníci dumají nad mapou a pak ukážou ukazovátkem, že vlak pojede přes jablunkovský průsmyk. Všichni lidé v kině o tomto okamžiku již dopředu věděli (protože ho dávali před týdnem v Třinci) a začali spontánně tleskat. Za hlubokého totáče ve filmu západní produkce, to bylo něco! Pak jsem hrdý na významné rodáky, například na Jiřího Drahoše, našeho skoroprezidenta anebo na Rudolfa Göbla, biskupa Církve československo husitské. Zklamaný jsem byl, když jsem přišel z vojny do úplně jiného Jablunkova, než jsem dva roky tomu opouštěl. Pryč byly ulice Polská a Mlýnská, kde jsem vyrůstal a na jejichž místě stálo sídliště Bejrút s mnoha novými lidmi. Utrpělo tím i nářečí. V Jablunkově se začalo víc mluvit česky.

Jsou mezi Jablunkovany lidé, kteří tě nějakým způsobem ovlivnili? A v čem konkrétně?
Samozřejmě, že nejvíc mě ovlivnili rodiče a prarodiče. Maminka mi zpívala písničky polsky a ponaszimu a taky hrála na housle. Táta mi zpíval česky a ponaszimu a hrál na foukací harmoniku. Děda s babičkou mi vyprávěli, jak se tu kdysi žilo. A taky mi děda ukazoval, kde potkal ve Sztadwaldu medvěda, když jsem s ním chodíval na Kympu. A k tomu, že jednou budu chtít vystupovat jako zpěvák na pódiích mě nakopli Bidoni, když jsem je poprvé viděl, jak to řežou na Wiankach v zahradě u Czytelnie. To mi ještě nebylo ani deset.

Zaujímá Jablunkov důležité místo ve tvé tvorbě? Jak té písňové, tak té spisovatelské?
Já hlavně píšu jablunkovským nářečím. Líp se mi v něm přemýšlí. Ne že bych se zaměřoval ve svých písničkách nebo v těch knížkách přímo na Jablunkov. Ale Jablunkov je vlastně všude v pozadí. I když zpívám nebo píšu například o Austrálii. Pořád se na to dívám jablunkovskýma očima a díky tomu se to naše město dostane do světa, i když z Jabłónkowa do Brisbane je dalka. Na posledním CD Obrozki je ale pár písníček o starém Jablunkově, ke kterým mě vyloženě inspiroval Tonik Szpyrc.

Blaf už slaví 35 let své existence a ty chystáš nové CD. Zavzpomínej na začátky vaší kapely… a přidej i plány do budoucna…
Začátek naší kapely – ty byl nějaký bluegrassový festival v Košařiskách v létě 1985. Hodně piva a kovbojové z Hrádku s koltama. Ráno utopený kluk v potoce. Za týden nabídka od kovbojů z Hrádku, abych šel hrát na housle do jejich kapely. Bidoni mě nechtěli, tak proč ne? A tak vznikl BLAF. Proti jejich vůli jsme přibrali Bubleho na banjo. V roce 1988 – rok po naší první Portě v Plzni - jsme první sestavu Blafu rozpustili. Vznikla druhá třinecká, která fungovala 10 let. A teď už hrajeme dvacátým druhým rokem v jablunkovsko-třinecké současné sestavě. Blaf za 35 let vydal sedm hudebních alb a odehrál skoro 1300 koncertů. Za pomoci muzikantů z Blafu chceme natočit mé sólové CD. Trošku máme problém domluvit se na společném repertoáru. Svět už dobývat nebudeme. Uvědomujeme si, že pomyslného horizontu jsme dosáhli cca v roce 2002 po vydání Tustela a pořád nahoru jít nejde. Vytratil se nějak zájem médií, jako jsou rozhlas a televize a je prostě jiná doba. Jsme rádi za to, co máme a co se nám dosud podařilo. Všem muzikantům z Blafu moc děkuju za to, že jsou. Bez nich by to nešlo.

Co posluchači BLAFu? Mění se?
Spíš bych řekl, že zůstávají věrní posluchači a fanouškové. Je to dáno i tím, že folk country je žánrem, který už má taky u nás pár let zenit za sebou. V dnešní internetové době mladí lidé poslouchají muziku, se kterou se už já nějak neztotožňuji. Ale občas mě překvapí i mladí příznivci. Co mě ale baví, že máme fanoušky jak mezi významnými lidmi, tak mezi bezdomovci, mezi lékaři i werkovými. V Polsku, na Slovensku, v USA, na Novém Zélandu. A za to taky může internet. Možná je ku prospěchu, že mediálně známí nejsme. Jednou jsem zažil ve vlaku, že si parta v kupéčku zpívala moje písničky. A když jsem si chtěl dovolit k ním přisednout, tak mě z kupéčka ostře vyhodili. To musíte zažít. To už je pocta :-)

Jaké máš další koníčky kromě hudby a psaní?
Je to divné, ale v dnešní koronavirové době mi začala být koníčkem práce. Normálně jsem se vždycky chtěl živit muzikou a nikdy mi to nevyšlo. Teď je to naopak. Kdybych se jí živil, byl bych bez prostředků. A tak jsem rád, že ji ve werku mám. Doufám, že to ale nejsou chlapské přechody :-). Dále rád čtu a chodím na hory. Kdysi jsem chodil i na pivo, ale momentálně to moc nejde. Tak se už těším, jak se všechno vrátí do starých koleji. Doufám, že to bude brzy.

Tome, poslední dotaz: Komu předáš štafetu?
Po náročném rozhodování dokonce mezi třemi adepty na tuto poctu, jsem vybral novináře, básníka, blogera, bývalého komunálního politika na významném postu, zaníceného antibabišozemanovce, chlapa s neskutečným politickým nadhledem a v současné době píšícího úžasné krimi příběhy z našeho regionu. Musím jmenovat?

Nemusíš. Řekla bych, že jde o Petra Sagitaria. Děkuji za rozhovor. Dana Kohutová

V únoru jsme v jeden den zahráli s Honzou ve dvojku na 80. narozeninách kamarádovy maminky na Bowlingu v Jablunkově a pak s celou kapelou na country bále na chatě Skalka. Když jsem vyzval syna oslavenkyně ke zpěvu s poznámkou, že i na Floridě si ptáčci cvrlíkají, že zpívá jak Kája Gott, tak mi housle při nešikovném sundávání ze stojanu vypadly z ruky a rozflákaly se. Chválabohu jen na slepených spojích. Šikovný učitel houslí pan Leon mi je však mistrně opravil a hrají lépe než dosud.
Doprava na namrzlém sněhu na Skalku byla pro mě jako bázlivého řidiče velice adrenalinová. Dojeli jsme naštěstí dobře a taky dobře zahráli. Střídali jsme Blafy s tradicionály a zřejmě se líbilo, protože jsme náš čas maličko nastavili.
Zkoušky jsme v únoru měli dvě. Jednu s celou kapelou - tzv. opakovací a pak s Honzou k přípravě na nové cd. Studio máme zablokované na letošní červen. Už se na tu realizaci těším. Jenom bude třeba na tom repertoáru ještě máknout.
V březnu máme volno, však je taky půst. Zato duben se nám hustí, tak nám držte palce.
Mějte se hezky!

Těsně před Vánočním jarmarkem v Jablunkově jsme si udělaii zkoušku a trošku oprášili blafovské vánoční a zimní písníčky. A vyšlo to. Hráli jsme přes hodinku a náměstí bylo k naší radosti plné.
To už se nedá říct o Mariánském náměstí v Ostravě. Lilo jak z konve a fandili nám akorát naši spolucestující z auta, stánkaři, kteří to ještě nevzdali, pořadatelé, zvukař a muzikanti, kteří právě dohráli. Taky jsme se s částí kapely posilnili svařáčky, aby se nám do skoro prázdna líp hrálo.
Zimní večer v Kostkově byl už v lednu a vydařil se standardně dobře. Hráli jsme skoro do půlnoci. S Honzou jsme si taky zahráli na rodinné oslavě v bystřické rybárně. Moc hezké prostředí. Doporučuji navštívit.
Na Szuflodzie s Honzou makáme. 18 písníček je nahráno na mobil a teď se bude opakovat a tvořit aranžky. Taky už řeším ekonomiku. Počítám, že kluci s kapely pomůžou při nahrávaní a už se na to moc těším.
Závěrem bych chtěl poprosit, abychom si vymodlili trošku víc sněhu, ať je zima zimou a mějme se rádi.
Tom a BLAF

Příjemný koncert byl v Pizzerii Verdi v Českém Těšíně. Připravili jsme si pro tuto příležitost speciální repertoár na doporučení kytaristy Koldy. A stálo to za to. Mělo to trošku jinak kouzelnou atmosféru.
S Robertem a s Honzou jsme zahráli 17. listopadu revoluční písně blafovské na shromáždění Miliónu chvílek pro demokracii v Jablunkově a taky zavzpomínali na rok 1989. Už se skoro začíná zdát, že to scházení se má smysl. Situace se stále vyvíjí. A taky se při této příležitosti chci přiznat, že moje nejoblíbenější pořady v televizi jsou momentálně 168 hodin a Reportéři. Někdo řekne, ze muzikanti nebo umělci by se do politiky neměli montovat, ale my jsme taky občané této republiky, kterým není všechno jedno. Je pravda, že taky na tuto problematiku nemáme jako kapela stejný názor, ale o tom je demokracie.
S Honzou dále pokračujeme v přípravě repertoáru pro projekt Szufloda. Zatím jsme se zasekli u patnácté písníčky. Po novém roce budeme hned pokračovat.
Mostořská zabíjačka byla povedená. Hráli jsme 3 hodinky a přijel se na nás podívat i saxofonista Jirka z kapely 100 zvířat, tak jsme se snažili, ať si neuděláme ostudu a asi nám to i vyšlo.
Mějte se hezky v tom adventním období. Ještě si letos 3x vrznem a pak budeme bilancovat. Hezké Vánoce a hodně zdraví a štěstí v roce 2020 přeje
Tom a BLAF

V Návsí u kostela v kulturním areálu se konala soutěž v duchu Vtipnější vyhrává. Záměr velice dobrý a veselý. Soutěžící vtipálci byli ale pouze dva. Tak jsme se v našich blocích snažili taky přispívat nějakými vtipy.
Odehráli jsme si dvě svatby. V Těrlicku a taky v Horní Lomné. Do soukromých akcí zahrnu také hraní na narozeninách v Návsí. To bylo ještě teplo, takže jsme hráli na zahradě. Dokonce jsem sám pytlačil v Parku Antoni Szpyrce a hrál jsem na kytaru pro buldočky a jejich majitelé ze Slovenska, Česka a Polska, kteří si tam dali sraz. Asi se jim to líbilo, protože na mě moc neštěkali.
S Honzou pracujeme na novo-starém repertoáru a zatím to vypadá dobře. Vytvořili jsme kytarovou kostru 11 písničkám a uvidíme, jaký tomu ještě dáme směr.
Mějte se hezky a přezujte si auta. Zima se blíží.
tom

Jablkobraní v Petrovicích a Jabkový den v Jablunkově. To už bylo cítit podzimem. Hrálo se nám dobře. V Petrovicích jsme si poslechli flašinetáře a v Jablunkově Marcelu Holanovou. No nevím, co bylo lepší. Ale kdyby Holanová nezpívala a jenom točila flašinetem, tak by to bylo pro většinu posluchačů stravitelnější.
Rozloučení s létem v Bystřici. Počasí vyšlo, burčák byl dobrý, Leszek ze zvukem taky.
Trošku hůř se nám hrálo na komba bez odposlechů a hajtky na soukromé oslavě v Marco Polo. Přece jenom se pak moc neslyšíme a není to ono. Musíme to nějak interně pořešit…
Na rozlučkové akci jistého podnikatele jsme hráli ve specifických prostorách dílny v Hnojníku už potřetí. Zazpívala si s námi sympatická mladá zpěvačka z Bielska-Białej Agnieszka Bak, a to písníčku Stróm. Moc hezké. Držíme ji palce v její hudební kariéře.
Vlak tažený parní lokomotivou jsme obveselovali s Koldou putováním a hraním po vagónech z Českého Těšína do Návsí. Neskutečně příjemná akce spojená s oslavou Svatého Václava.
Užívejte podzim. Pouštějte draky, ale až tak moc je nechytejte.
Tom a BLAF

Srpen shrnu stručně. Pod zahradní soukromou oslavou se skrývala příjemná kolaudačka dřevěné zástavby blízko Kyčmolu v Salajce. Pohodová akcička. Roubenky křtili místní hasiči vodou z cisterny. My jsme hráli údajně pod přístřeškem, který vzniknul teoreticky na náš požadavek. Doufám, že jej majitel dobře využije i pro další účely. Basoval Milan a zvučil Lecho.
Další soukromá akce byla oslava narozenin našeho skalního fanouška U Tyrasa v Oldřichovicích. Hráli jsme na komba a bylo to oboustranně moc upřímné a pěkné.
S Honzou jsme zajeli udělat radost do Nýdku klientům zařízení, které se jmenuje Důstojnost. Tam jsem si uvědomil, že jsem tam byl kdysi jako učeň na lyžáku. Toto letí. Puścił jo se Schellingra a przeniós se o 40 roków zpatki.
Den obce ve Smilovicích. Užili jsme si před hraním skoro celý koncert revivalu Michala Tučného. Moc pěkně to měli kluci a holka houslistka udělané. Zpěvákův hlas byl k nerozeznání totožný s Michalovým. A ty nádherné písničky. Ať si říká kdo chce, co chce, ale moje nejoblíbenější jsou Indián Banjo a Dík za ten stop. Zkuste si je vyguglit…
Dožínky na Osůvkách a náš tříhodinový koncert. Parádní vesnická akce. Něco jak v Chalupářích, ale ve větším. A taky se tancovalo a kupodivu byl v té plechové boudě i dobrý zvuk. Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a my hrajeme až v září.
Tak ahoj!