Celkem dlouhé hraní v Mostach koło Cieszyna jsme zvládli. Už jsme si ale řekli, že do tak dlouhých maratónů se už moc do budoucna nebudeme tlačit. Ve dvě v noci jsme už fakt padali na hubu. Na druhé straně ale tanečníci byli vděční a skvělí. Ani jednu rundu nenechali parket prázdný. Klobouk dolů.
Mostecký guláš. Taky maratón, ale méně vstupů. Výborná atmosféra i když kulisovitého rázu a perfektní zvuk.
Rokáč Jablunkov. I když doma, hráli jsme na začátku a byli posloucháni pouze z povzdálí. BBIM po nás neměl chybu a ostatní Chwytaki a Superstary nekomentuju.
Písečná – Olympiáda spolků. Škoda že nebyl lepší zvuk. Jinak to mohla být celkem pohoda.
Otevírání studánek – Chata Ostrý. Neskutečná pohoda, i když nás trochu poděsil déšť. V improvizovaných podmínkách jsme ale dohráli naše bloky do konce. Díky Zbychovi, že nás ještě jako jediný chatař zve pravidelně na Ostrý. Moc si toho vážíme, protože hraní na horách je blíže k Bohu.
tom

Konečně hrajeme v plné sestavě. Dokonce budeme mít občas 2 kytary. Kolda se jeví zatím jako velice užitečný, protože jeden nikdy neví, co zas komu z nás něco do něčeho vleze...
Křest knihy o Hrádku byl velice vyvedený. Knížka je moc pěkná a normálně je o Blafu zmínka v historických událostech obce a to taková, že gorolgrassová skupina Blaf vznikla v Hrádku v 1985 roce. Dík za poctu a pochvala autorům za hodnotný počin.
Stavění Máje na Szkubni v Bystřici. Možná škoda, že jsme nehráli venku. Bylo hezky a sál v hospodě byl celkem poloprázdný. Atmosféra byla ale dost dobrá. Hlavně závěr a 3 přídavky. Trojkoncert v Hotelu Grůň na Mostech. Blaf nekomentuju, protože byl ve formě. Ostravský písničkář Mendoš s bendžistou Milanem byli moc dobří a třešnička na dortu Pavel Tabásek a jeho Partyja z Valašska mě dostali úplně. Super muzika a moc dobří kluci. Všichni zúčastnění byli moc nadšení a ani to nebylo moc složité ověřit, protože kapacita hotelu byla naplněná také pouze z poloviny, což bylo jediné mínus této akce. Ale všude se pořád něco děje, tak není divu.
tom

Jablunkov – Psal se rok 1985, kdy jablunkovská skupina Blaf absolvovala svůj premiérový koncert. V současné době má za sebou již více než 1200 koncertních vystoupení. Po celou dobu je se skupinou neodmyslitelně spjatý její lídr – Tomáš Tomanek.

Jablunkovská skupina Blaf koncertuje již přes třicet let. Vzpomenete si někdy na začátky skupiny?
Kluci z Hrádku mě oslovili, zda bych k nim nešel hrát do country kapely na housle. Jelikož jsem už tehdy skládal texty pro kapelu Bidon z Jablunkova, ale oni mě jako interpreta odmítali, tak jsem nabídku přijal. Po půlroce zkoušení jsem poskládal a otextoval asi osm písniček, včetně Cugu do Werku, a tím jsme prorazili na regionální country scéně. Pak následovala personální zemětřesení. Dotáhl jsem do Blafu Bubleho s banjem. Nároky na muziku začaly stoupat a ti kluci, co mě do kapely přijali, tak odešli.
V jakém složení v současné době hrajete?
Momentálně hrajeme ve třetí sestavě, která už trvá dvacet let. Já housle a hlavní zpěv. Pavel Buble Sikora banjo. To jsme my dva, kteří jsou v Blafu po celou dobu. Jan Klus bicí, anebo hi-hat. Robert Kulka basová kytara. Honza Pazdera akustická kytara. V posledním roce s námi hodně spolupracuje Richard Kolda Dziubek, kytarista z těšínských Vrtáků. Momentálně máme celkem personální krizi kvůli nemoci dvou členů kapely, takže si Koldovy pomoci velmi ceníme.
Zpíváte v místním nářečí – kde hledáte témata pro své písničky?
Písničky z 90 procent skládám já. Zpočátku jsem otextovával občas i prověřené hity, což mělo větší úspěch, ale z hlediska autorského práva je to celkem problém, a tak razíme vlastní tvorbu. Něco hudby naskládal Honza Pazdera, pár písniček má na kontě Buble. Pár písniček kamarád Igor Gaura. Všechno je ze života a je inspirováno naším regionem.
Je po těch letech stále složitější vytvářet nové písně, nebo se postupem času jedná už o rutinu?
Abych se vyhnul rutině, tak radši neskládám a čekám, až mě inspirace znásilní. Máme už na kontě 7 alb ve formátu CD a na to, že to skládám většinou já, tak si myslím, že už nemá smysl vydávat periodicky co 3 roky CD. Mám hodně naskládaných písniček z osmdesátých let v češtině, ale nevím, jestli se klukům do toho bude chtít. Určitě je ale budu chtít zrealizovat, neboli zarchivovat. Navíc mi životní zkušenost ukázala, že posluchači mají radši písničky starší, i když si myslím, že novější jsou lepší, a to je pro mě jako autora dost demotivující.
Kdo z kapely je nejaktivnější, co se nových písní týče?
Takže pořadí – moje skromnost, Honza Pazdera, Pavel Buble Sikora.
Které z písniček řadíte mezi nejzdařilejší a proč?
Pro mě jsou nejzdařilejší vždy písničky z nejnovějšího alba. Je to ale můj individuální názor, který se mnou skoro nikdo nesdílí. Fanoušci však mají nejradši Cug do Werku, Brisbane, Chlast, Szukal Baby Blaf, Gdo roz wyrosnył w Jabłónkowie, Beskidy, Rum śliwka, Wróbel a Isidora.
Na který z koncertů nejraději a proč vzpomínáte?
Každopádně na finále Porty v Lochotíně v roce 1990. Hráli jsme před téměř třicetitisícovým obecenstvem. Pak Visagino Country v Litvě. Na domácí scéně, to je Festival na Pomezí v Dolní Lomné. Koncertů a veřejných hraní jsme už ale absolvovali cca 1200, takže by to bylo na knížku.
Máte jako kapela nějaký sen, kam byste chtěli koncertovat?
Tak to je dobrá otázka. Jo, Chicago, tam bychom si zase chtěli jednou zahrát.
A vy jste už tam hráli?
Ne, ale už jsme si tam jednou chtěli zahrát. Stejně se nám kdysi na poslední chvíli zrušila Moskva. Vždycky to bylo měsíc před uskutečněním. Vzhledem k současné personální krizi jsme už ale na ambice tohoto typu rezignovali a budeme rádi, když se udržíme na regionální scéně a občas dáme nějaké to Slovensko a Polsko.
Jaký je nejbližší program Blafu? Kde se na vás fanoušci mohou těšit?
Například 11. května hotel Grůň v Mostech u Jablunkova, kde jde o trojkoncert s Tabáskovou Partyjou ze Vsetína a Mendošem z Ostravy. Následuje 25. května Rokáč Jablunkov před koncertem BB Ivana Mládka a za zmínku stojí 6. července Festival na Pomezí v Dolní Lomné, kde okrajově připomeneme naše kristovky. Ale jinak máme na programu hodně dalších festiválků v regionu. Více můžete dohledat na www.blaf.cz.

Tomáš Machálek

V pátek večer jsem během koncertu Malé Ostravy byl rád, že jsem organizování té akce nezabalil, jak jsem na to téma hojně brblal ještě loni před létem. Moc se mi letošní ročník líbil. Mendoš, chrlič dobrých písničkových nápadů byl zbytečně nervózní (a možná trochu dlouhý). Tom Tománek s BLAFem skvěle otevřel kapelovou část. Ani nevadilo, že půlka sálu gorolštině nerozuměla, Všichni zírali, nadšeně pískali a tleskali. U „Klokanyje“ mě zamrazilo. Pavel Tabásek byl technicky mimořádný, ale tím, že se nedíval moc na lidi před ním, byl o fous smutnější, než jsem čekal. Chyběla vlna energie, kterou sytil Parník předloni. Na Sľniečko zbylo málo času, ovšem oni naopak přinesli před mikrofony energii za dvě kapely. Tím pádem měl úžasný koncert úžasné vyvrcholení. Na atmosféře se podepsal taky Ladik Větvička, který mi chvíli pomáhal s moderováním (později už se nedostal ke slovu). Všechny šťastně rozesmál. Asi ty jeho vtipy nebyly genderově vyvážené (příště), ale zabíraly, sál vybuchoval smíchy a já vůbec nechápal, jak to dělá, že zůstal vážný. Fajné a pěkné.

U Pašíka na Jam Sessionu jsme si počátkem března zahráli ještě pořád v sestavě bez Honzy. Zopakovali jsme si tam různé méně hrané špeky i ty hranější, jenom škoda, že tam bylo malé zastoupení fanoušků. Ale zas zbylo víc jídla. Pak jsme už do konce měsíce absolvovali nějaké dvě zkoušky a pilovali na Parník.
Malá Ostrava. Původně trojkoncert, ve finále čtyřkoncert. Milan Kaplan pojal tento ročník jako regionální muzicírování a stálo to za to. Milan zajímavě vyprávěl, proslulý bloger Větva Ladík bavil svými tuze veselými příspěvky, Mendoš zpíval přesvědčivě dobře ostravsky. My jsme se líbili (alespoň podle reakce posluchačů) a všem včetně nás se líbila Tabásková Partyja ze Vsetína a Slniečko z Piešťan. Taky jsme si vzpomněli, že jsme za těch necelých 33 let hráli v Parníku potřetí a pokaždé v zajímavé společnosti. Jednou to byl Honza Nedvěd a jednou Radůza. Český rozhlas Ostrava tam dorazil s nahrávacím vozem a snímal z koncertu přímý přenos do záznamu. Takže to možná i uslyšíme v rádiu. Když budu vědět kdy, tak hodím info.
tom

A leden máme za sebou. Volba prezidenta dopadla díky polovině národa předvídaně blbě. Co se dá dělat? Prostě nějak bude, ale chtělo to změnu…
Hned po novém roce jsem navštívil seniory jak v Alžbětinkách, tak v Nýdku a zazpíval jim koledy, jenom tak s kytarou a taky nějaké zimní písničky od Blafu.
V Kostkově jsme se sešli asi třikrát. Dvakrát na zkoušce a jednou na Zimním večeru s Blafem. Bylo příjemně. Kolda dělá v zaskakování na kytaru pokroky. Honza by už měl být sice v březnu zpátky, ale pro jistotu zůstaneme v posile, protože člověk nikdy neví. Tím pádem se bude líp řešit i absence každého z nás. Buble už je taky veselejší, takže tady to má celkem pozitivní směr.
Online Volby 2018 v Parku A. Szpyrce dopadly, jak dopadly. Hrálo se nám dobře, ale bohužel v duchu: Poraženým čest.
Ale co? Vzhůru dolů. Není všemu konec!!!
Tom

Do Otrokovické Besedy jsme jeli z původně plánovaných čtyř muzikantů jenom tři. Honza už slouží svému zdraví a Buble se omluvil, že by to po těch návštěvách u doktora, které absolvuje, nedal. Zahráli jsme tam čtyři blafovské zimní písničky a čtyři polské tradiční koledy. Postavili jsme to hlavně na trojhlasech. Housle, kytara a basa nám k těm koledám postačily.
Pizzerie Verdi v Českém Těšíně byla pro nás také zkouška ohněm. Tam jsme už ale byli posílení o Koldu, který svým způsobem pomáhal zachraňovat situaci. Pařba to ale byla velká. Přídavky opravdu až půlhodinku.
Na soukromé oslavě v Kostkově jsme hráli opět jenom ve trojku a to více notorický známé odrhovačky, než Blafy. Skoro polovina osazenstva měla něco společného ze Skotskem, tak jsme si i na toto téma popovídali. Moc vděčné obecenstvo to bylo a těžce se odcházelo. Vánoční jarmark na rynku v Jablu. Jano šel konečně zpátky po dlouhé době za bicí, Kolda hrál sólo kytaru, Buble to tentokrát chválabohu zvládnul a Robert to celé na basu potvrdil a já odezpíval a nechal dojít baterku od houslové krabičky.
Přejeme Vám všem hezké Vánoce a hodně štěstí a zdraví do Nového roku.

Oslavu padesátin v PZKO v Jablunkově jsme odehráli v posílené sestavě o hostujícího Koldu. Dostalo se nám nečekaně pozitivního přijetí zúčastněných a celé tři rundy se rovnaly jedné velké pařbě.
Ve stejně posílené setavě jsme si zahráli po stále se zlepšujícím Magdonu na Country huse v třinecké Glejtovně. Huby jsme si tam umastili jak se patří, za což děkujeme celému týmu Country Clubu pod vedením Pašíka.
Bohužel, na Farmařských trzích v Karviné jsme hráli jenom ve třech a to opět musel Jano přestoupit z bicích na kytaru. Zachraňovali jsme pracující a nemocné z naší kapely. Proto ta havarijně nouzová sestava. Vypadá to, že se budeme teď nějakou dobu muset s personální krizí poprat, ale některé věci se začaly ubírat správným směrem, čemuž jsme hrozně rádi. Marodům přejeme hodně zdraví a silnou vůli. Oběma držíme palce, ať to dopadne čím jak nejlíp.
tom

Podzim už konečně vypadá tak, jak má a já se tady snažím stručně shrnout naši říjnovou činnost, která se z poloviny konala v duchu hraní seniorům. Ne, nebojte se, neinklinujeme ke Šlágru, ale prostě když je možnost udělat lidičkám ve věku našich rodičů radost, tak proč ne? V Hnojníku U Zajíce, jsme po první rundě pochopili, že bez lidovek to nepůjde. A tak jsme je potom úspěšně prostřídali s našim repertoárem a zafungovalo to.
Jarmark v Dolní Lomné. Trošku jsme se báli, žo po našem „předskokanu“ Janku Ledeckém to budeme mít velice těžké, ale zůstalo Vás tam hodně a tímto moc děkujeme všem fanouškům za podporu. Hlavně nás potěšilo, když nám před pódiem házeli „lajky“ i muzikanti zmíněného Janka.
PZKO Trzycież pozvalo na svoji oslavu Śląskie Bajery z PL a oni nás tam pro zpestření pozvali jako speciální hosty. Tak jsme celkem ve zmenšené komorní sestavě odehráli minikoncert a vypadalo to, že jsme se líbili.
Tradičně hraju buď s někým z kapely, anebo sám na zahradních slavnostech pro klienty v jablunkovských Alžbětinkách. Tentokrát to bylo opékání párků. Blafovské písničky už tam zkušeně prostřídávám s lidovou tvorbou polskou a českomoravskoslovenskou a je tam vždycky moc dobře.
Pro změnu se nám ale dobře nehrálo s Honzou v Senior parku v Rychvaldě. Sice jsem byl moc rád, že už mu den předtím shodili sádru a hned byl schopný odehrát cca 4 hodiny, ale ty byly pro nás velice těžké. Hold, nejsou senioři jako senioři. Anebo žeby byli na Góralii jiní? Prostě, nová zkušenost…
Konečně jsme se dočkali otevření obchvatu Třince a jsme velice vděční za to, že jsme si mohli zahrát jako první u jeho oficiálního otevření. Byla to pro nás opravdu pocta. A být za 20 minut z Jablunkova ve Werku už opravdu není science fiction :)
Tom a BLAF

Momentálně zápasíme s personální krizí. Jano přešel z bicích na kytaru, další kytaru hraje Kolda zapůjčený z Vrtáků a Honza přiklepává rytmus jednou rukou na hajtku a v duchu si prozpěvuje počátek české hymny...
Na Olympiádě partnerských obcí ve Vendryni jsme to odehráli s odřenýma ušima. Počasí vyšlo ganz genau dle předpovědi, takže nespadla ani kapka. S decibelama naší malé aparatury to taky bylo na hraně, ale vyšlo to.
Další sobotu jsme odehráli v americké personální sestavě dve akcičky. Jednu firemní na Ostrém, kde se velice rádi vracíme a moc si vážíme pozvání pořadatelů akce. Letos jsme už tam hráli podruhé. Kde jsou ale ty časy, jak jsme hrávali na horách častěji, než dole?
Navečer jsme měli také moc podařený koncert v Petrovicích u Karviné. Opět perfektní zázemí a reakce účastníků Jablkobraní.
V neděli jsme ve stejné sestavě s limitovaným repertoárem odehráli Loučení s létem v Bystřici, kde nás stejně dobře jak v Petrovicích nazvučil časem prověřený Leszek a taky moc děkujeme pořadatelům za už několikateré pozvání.
Jelikož Jano si dovoluje a Kolda pracuje občas celkem daleko, tak jsme zahráli pro Domov seniorů v Nýdku jenom sami dva s Bublem. Snažili jsme se vložit do toho koncertíku srdíčko a proto jsme dali více lidoveček, než Blafu. Doufáme, že se všechno všem líbilo. tom a BLAF