Witóm Was wszystkich pieknie
   Prziszło mi pochrzcić tu tóm ksiónżke pod nazwym Z bagna nad mroki kiero mo aż 318 stronic kieróm napisoł żodyn inszy jako tu nasz Tomasz Tomanek z Blafu a z bywałej Polski ulicy albo jak było aji z ulicy Rudé armády z dómu nómero 100 kaj miyszkoł jak sie w 1963 roku narodził, kaj miyszkoł też jego starzik szewc Jerzy Słowiaczek. To był downi taki zajimawy dóm jak by pół dómu przilepióne na jinszy wielki dóm w kierym przed wojnóm sprzedowoł ancugi żydowski kupiec Herman Waldmann.Jo taki to chrzczyni wiecy nazywóm nowopoganizmym bo majóm sie chrzcić dziecka a nie wiecy. Ale tóż dy nie bedymy chrzcić świyncónómóm wodóm tak to nie bedzie grzych a ksióndz Kiwak nóm jisto przeboczy a jak ni tóż też sie nic nie stanie.
   No jak mi Tomasz mówił, że napisoł a wydoł ksiónżke tak jo rozmyśloł co to móg takigo napisać. Z bagna nad mroki _? No nazew dziwny a aji szumny. Tak mu mówiym Tomasz musisz mi te ksiónżke prziniyść aż wiym o czym móm mówić, no i zeszły tydziyń mi jóm prziwióz. I tak jo jóm zaczón czytać i zaczón jo sie śmioć. Ja , jeszcze, ksiónżka je pisano po naszymu naszóm gwaróm ale takóm tóm Tomaszowóm kapke modernióm gwaróm , takóm jakóm słyszimy w jego piyśniczkach. No ale takóm jakóm mówi jego generacja. I to je w porzóndku. Bo nikierzi starsi mi mówióm no aji ni starsi mówióm,że jóm jakby kalyczy a nie wiym co wszecko. Ale jo go dycki bróniym. Bo tak wszecko sie jakosi wywijo czy sie nóm to podobo czy ni.Nasze starki mówiły jinaczy a faktycznie to miało swój urok, půvab. Ale óny sie narodziły faktycznie przed sto rokami. Już jo narodzóny przed 65 rokami mówiym inaczy. A generacja Tomasza wyrosła uż zaś w jinszym świecie. A wiela z jego generacji mówi jeszcze po naszymu. Tomasz od mała był oryginalny i tym sie wyjimoł jako mówił. A gdo oprócz tych co śpiywajóm w zespołach folklorystycznych prziszeł tu u nas na to, że mo syns czyli cene tworzić a śpiywać nowe żywe piyśniczki po naszymu.Ta naszo gwara czy nárzeczi mu było tak bliski, że to rysknył. A strefiŁ se. Stare piyśniczki omiylać fórt po naszymu to je po prowdzie taki teatr dziwadło a jasne ,żė sóm piekne, my se nimi obogacujymy nasz teraźniejszy żywot. Jo na folklor nie dóm dopuścić. Ale Tomasz mo piyśniczki nowe żywe, to nima skansen a to je to nejważniejsze sóm nowe a mowióm o dzisiejszym świecie. A gdo je taki drugi jako Tomasz a jego koledzy z Blafu, kiery drugi tak szyroko daleko popularyzuje u wszystkich generacji naszóm gware. Wiela to kóncertów a wiela to je ludzi od Mostów po Ostrawe a nie jyny. Żodyn dalszy nimo taki zasłógi. No i potym tacy dyskutanci nimajóm co powiedzieć.
   No i teraz ku ksiónżce dali. Tam je żywy żywot, że to tak powiym tam je tela detailów tela trefiónych spostrzeżeń tj. postrzehów, że gdo te czasy pamiynto kiere tam Tomasz wspómino, tak sie nie starczy dziwić jak sóm trefne, Tomasz sie na nic niebawi nie przetwarzuje pisze tak jak było jak żył, nie był świyntym, żył bogato a burzliwie. Od poczóntku jak zaczón chodzić do muzycznej szkoły , jak zaczynoł. Ón to tak pisze,że jo to widzym przed sebóm jak Leon Jeżowicz łómie na nim smyček, jak go to niebawi a jak gro kolyndy ciotkóm a sómsiadkóm a to uż go kapke bawiło bo a ji cosi zarobił. Ale mioł taki moment jak pisze.
   Mie fórt smoliły ty huśle kiere bych uż nejraczi nie widzioł, ale dóma to było fórt dokoła: Jak żeś to uż roz zacznył, tak tóm szkołe musisz dorobić do kóńca. Tak żech se uż nimóg, i przez to, żech průbieżnie ćwiczy łpół godziny dziynnie, doczkać, aż wyndym ze szkoły. A potym szup huśle pod łóżko a pokój od nich do śmierci.
No ale tam na wyrchu to mieli z Tomaszym uż naplanowane jinaczy no i roz sie stało że ty huśle musioł z pod tego łóżka wycióngnyć, i jak pisze opucować z cyntymetrowego prochu i tak jak sie módi, dziynki Bogu mómy dzisio Blaf z jego niesamowitymi piyśniczkami i muzykóm. No ale to nie było jeszcze tak pryndko. Tu wóm cosi poczytóm jak Tomasz mioł 11 roków a jak sie przigłosił ku ministrantóm. Tu mo taki opowiadani przi kierym jo sie dobrze śmioł a nazywo sie Od czyrwónej ku krziżu.
   W ksiónżce nóndymy atmosfere Jabłónkowa z 70-tych aji 80-tych roków. Jo to też pamiyntóm a było to przesnie tak jak to Tomasz pisze. On nie pisze o Jabónkowie jako takim, on pisze jak tam żył a jak to czytocie tak żeście tam sóm, jedno że tak powiym gupi słowo w tym sprawnym miyjscu a je to trefa do czornego.Czytocie to a widzicie to.Sóm tam wszyscy jego koledzy muzykanci z kierymi zaczynoł, groł, potym sie znimi rozeszeł, prziszli další i jechało sie dali, no sóm tam aji jego dziełuchi,tych sie też nazbiyrało no o nich ganc wszecko nie pisze ale dobrze podpowiado jako to było. Je tam przebalowanych nieprzespanych nocy, cały potók piwa a gorzoŁki, no Tomasz był bouřlivák, co wszecko zwladnył. To sie nie chce wierzić.Som tam wszycki skupiny muzyczne kiere znoł, wszecki porty Hawiyrzow, Šumperk, Plzeň czy festivale,bale zabawy na kierych był a groł. Je tam o trampowaniu to był też jego živel. No a wielko wyprawa na Bałkan do Grecji . no wspómino jak jechali do Jugoszki str. 217. No a jak było w Grecji w Řecku jak tam robił na budowie jakigosi szpitola, to je Cało story to se musicie przeczytać.
   Wiycie jeśli młodzież jeszcze bedzie umieć po naszymu a czytać, no trzeba umieć kapke czytać po polsku,bo po naszymu idzie pisać w polski transkrypcji, jinaczy to wyglóndo dość mizernie. Tak jak to bedzie młodzież czytać tak to bedzie jejich taki jakisi katechismus a Tomasz to bedzie frajer a możne, choć kupa z tego co Tomasz pisze sie działo w miniónym totalitarnym systemie, bedzie jim możne kapke luto, że w tych czasach nie żyli. Tomasz też mioł zatargi z přislušnikami VB no ale też tam byli normalni chłopi, nie zawrzili go. Jo też cosi o tym wiym bo jo mioł rozmaitych kolegów też ni świyntych, dostali wygumowane a był pokój.
   No nakóniec by jo Tomaszowi życzył aby ta jego ksiónżka sie rozeszła miyndzy ludzi,a aby Ci co jóm przeczytali zaś po jakimsi czasie po nióm sióngli bo ta ksiónżka rozśmiyszo a dowo nóm dystans tj. odstup od reality kiero nóm zaczyno coroz wiyncej dokuczać, czujymy, że to nima to co nóm trzeba do szczynścia a nic moc przeciw tymu nie idzie robić. No ale mómy tu Blaf a Tomaszowe piyśniczki a jak Blaf zagro,tak zaś je wiesioło na świecie.
   No ale niż ksiónżke pokrzcimy tak muszymy wiedzieć co tam w ni fakt je, no i my sie z Tomaszym domówili, że jo wóm dycki z ni cosi poczytóm, oni zagrajóm ku tymu piyśniczke i zaś pojadymy dali. Wybrali my takich dziesiyn opowiadań, kapitol , no uwidzymy wiela tego wyndzie a potym już te ksiónżke pokrzcimy a isto aji zapijymy.
Antoni Szpyrc

   Zdravím všechny v babím létě a přidávám aktualitu za zářijové hraní. Firemní akce v Hotelu Kempa v Bukovci byla spíš pánská jízda a z důvodů strategických jsme ponaszimu zpívali jenom zpočátku a pak přešli k repertoáru české tradični country. Jednou za čas oprášit ty songy až odrhovačky taky není na škodu.
   Na Těšínském krmáši se nám líbilo i když pršelo. Mohli za to vděční posluchači, kteří si vyskandovali 2 přídavky i přes neustávající déšť a nemalou vzdálenost mezi námi a stanem, pod kterým byli schovaní.
   Na rozloučení s létem v Bystřici bylo počasí obdobné, ale taky pořadatelé celkem šikovně vyřešili zastřešení. Užili jsme si to hraní tak nějak víc komorně.
Spartakiáda spolků v Hrádku. No parádička! Počasí vyšlo, sportovci soutěžili, pivo teklo, muzika hrála. Akorát na tanečky bylo ještě brzo.
   Ty už se ale konaly na Jabkovém dni v našem hometown za radnicí. Normálně jsme měli pocit, že už nám to hrálo nějak samo. Stejný pocit jsme měli i poslední sobotu na Hrčavé. Chválabohu nám to vyšlo bez deště. Koncertovali jsme pod stanem a byla to super pařba. Typnul bych si, že skoro polovina účastníků Beerfestu dorazila ze Slovenska a opravdu nás potěšilo, když nám dávali najevo, jak se jim to líbí.
   Co si přát? No ať nám to všem dohromady vydrží čím jak nejdéle.

   Těsně před mým odjezdem na dovolenou jsme odehráli Pivní slavnosti ve Vendryni. Díky zvukařům, pořadatelům a hloučičku fanoušků, kteří na nás pařili i v dešti, se nám hrálo dobře. Díky.
   Pak jsem se s my wife odebral na toulky Švajcem. Matternhorn a Walliské Alpy jsem si opravdu zamiloval. Sešli jsme si z kopce 3 třitisícovky a jsem z toho úplně vykolejený dodnes. Už se mi nechce psát ani písničky :-).
   Super byl Family Day na indiánský způsob jedné dost dobře situované firmy z Třinecka. Konalo se to na Hotelu Grůň a kromě nás tam hrály naše oblíbené BUTY. Neskutečně dobrá volba repertoáru, o kvalitě muzikantů ani nemluvě. A to měli záskok za zraněného bubeníka.
   Podobně dobře, ale jen na naše poměry, jsme se snažili zahrát na Pikniku Rodzinnym z Naprzodem Janów. Bylo to pro hokejový klub z Katowic a jeho fanoušky a kromě nás tam hrálo ještě pár kapel, ale v polském současném šoubyznysu se už opravdu neorientuju a ani se na to nechystám.
   Zatím toho máme před sebou hodně a taky finalizujeme s nakladatelem vydání mého literárního počinu, který by měl vyjít a být okřtěn do 20.9. Bude to i o Blafu od jeho vzniku až po revoluci, tak se máte na co těšit. Taky se už nemůžu dočkat, hlavně té kritiky v duchu: po jakimu to zaś je napisane?. Ale vůbec mě nikdo nešetřete!!! Jít s kůži na trh se někdy i vyplácí. tom

   Léto, prázdniny,dovolenky, fesťáky. Částečně jsem už naše prázdninové aktivity rozepsal. Tak jen zlehka navážu. Ve Stříteži bylo dobře. Hráli jsme po skvělém písničkáři René Součkovi a dalo by se říct, že jsme obstáli. To víte, taky jsem se právě vrátil z toulek po Jeseníkách a dobrá nálada z hor se mě pořád držela. To se to potom hraje, když je to tak akorát.
   Trošku náročnější hraní bylo po dřevářské soutěži v Mostech v hotelu Grůň. Bylo vidět, že už tam po celém dni byli všichni nějací utahaní. Tak jsme tam plnili jenom takovou tu funkci kulisy. A znáte to. Když nefunguje pravidlo akce - reakce, tak to prostě není ono.
   Dni Głuchołaz. Byli jsme tam v té Muszli Leśnej už po třetí (2011, 2012 a letos). Pokaždé se tam hrálo exklusivně (moje nejmíň oblíbené slovo ze zpravodajství). Perfektní obecenstvo, pořadatelé, zázemí, prostředí. Taky jsme si tam střihli jako premiéru Pociąg do Huty. Určitě se tam zase rádi vrátíme. A Milanovi taky dodatečně děkujeme za suplování Roberta na basu.
   Teď v sobotu doražte na Bierfest do Vendryně. Pak se jede skoro polovina kapely dovolovat a poslední srpnový víkend uzavřeme koncertem na jednom firemním večírku a taky v Katovicích. A bude po prázdninách :-(
Tak si uživejte a vytřískejte z toho léta, co se dá!!!
tom

Tomáš Tomanek, 50 let, Jablunkov:
Listopad 1989 mi změnil život hodně, protože jsem hned začal vnímat svobodu. Nejvíce se to projevilo v tom, že jsem mohl začít cestovat. Můj otec ješte za bývalého režimu procestoval celý svět, ale to díky tomu, že byl v emigraci a vrátil se zde asi v roce 1960. My jsme proto nemohli nikde vycestovat, což se po roce 1989 změnilo. Dokonce jsem byl i v Austrálii. Prostě jsem mohl jet, kde jsem chtěl.
Co se týče muziky, protože hraji ve skupině Blaf, tak jsme nikdy nebyli kapelou, která by „ryla“ do režimu. Uvědomovali jsme si, že těžko bychom si pak zahráli. Zpívali jsme ze života, ale do komunistů jsme „nerýpali“. Avšak po roce 1989 přibylo koncertu. Během samotné revoluce jsme hráli hodně koncertu na různých manifestacích.
Text : Deník/Tomáš Machálek

Jablunkovská skupina Blaf měla v minulých dnech pořádně napilno.
„V zimě míváme v posledních letech takový „spící“ režim, takže jsme pak rádi, když si v létě mužeme zahrát,“ řekl Tomáš Tomanek ze skupiny Blaf.
„Někdy se to pěkně nahustí, jak tomu bylo na konci minulého týdne, kdy jsme hráli čtyři koncerty ve třech dnech,“ dodal TomášTomanek před začátkem pátečního koncertu, který hostila hospoda U Jakuba v Mostech u Jablunkova.
V sobotu Blaf vyrazil na tradiční vystoupení u horské chaty Kamenitý, aby se pak přesunul do Bukovce.
V neděli pak skupina nesměla chybět v Jablunkově, kde na náměstí probíhaly Dny města Jablunkova
„ U Jakuba bývá skvělá atmosféra, těším se i na Kamenitý. Sousedská zábava v Bukovci má rovněž své kouzlo, navíc lidé znají naše písně. A v Jablunkově se jedná o naši domácí záležitost,“ vysvětlil Tomáš Tomanek, který nevidí v takové koncertní šnůře problém.
„Čas na vyspání je. Nejvíce energie vydáme vždy pri hraní, ale když nám ji lidé vracejí, tak je to v pohodě,“ uzavřel TomášTomanek.

Jelikož máme tento víkend před sebou 4 hraní, tak se budu snažit stručně popsat hraní na Hrčavé a Pomezí.
Obojí dopadlo nad očekávaní dobře. Akorát na té Hrčce trochu zapršelo. Ale mezinárodní obecenstvo poslouchalo, tancovalo a občerstvovalo se dobrým pivem, miodulou a vším možným, co je na cyrilometodějské pouti k máni. Musíme pochválit starostu Petra, jak šel svým spoluobčanům v tanci příkladem. Díky němu se mi splnil sen. Hrčava byla za dobu našeho hraní (29 let) asi posledním místem v regiónu, kde jsme ještě nehráli a už to konečně tak není.
Pak zrychlený přesun autama na Pomezí do Dolní Lomné. Zrovna končili Ulrychovci, když jsme za pódiem vybalovali své nástroje z vozů. Slyšeli jsme pak New Bridge z Karviné, které se mi líbilo, protože je skoro všechny znám :-). Před náma hráli Flereti a po nich nastupovat není žádná sranda. Ale zřejmě se nám to povedlo, protože po našem bloku se nám dostalo pochvaly i od nich. A to už je panečku co říct.
Nepřejeme si nic jiného, než aby nám to nasazení ještě nějakou dobu vydrželo a děkujeme všem, co nás v tom podporujete.
Dík za celý BLAF. Tom

Venku chčije, tak jsem se rozhodl zrekapitulovat červen.
Byly tam i dvě soukromé akcičky. Narozeniny v Trisii, kde jsme hráli v zmenšené sestavě kolegyni z práce a pak super svatba ve stodole v Horní Lištné. Tam to byla šílená výměna pozitivních energií na obě strany.
A pak festivalky se zaskakujicím Milanem na basu. Hraní na lodičkách v Karviné. Natěšené fanynky z Hong Kongu, které nás normálně znaly a samozřejmě naši vstřícní karvinští příznivci.
Trošku už taková svázanější atmosféra byla na Vítání léta v Horní Suché. Málo lidí, dost velká vzdálenost mezi pódiem a publikem a taky brzká hodina našeho koncertu 16.30. Josef Alois Náhlovský byl celkem vtipný konferanciér a obdivuju ho za to, jak zvládal soutěže, do kterých se mu hlásili opilí občané jisté menšiny.
Obecní slavnost v Bocanovicích. Hrálo se dobře. Kontakt s posluchači byl navazán, ale v pařbu se to nerozjelo ani s po nás následující skupinou RUR Group, která hrála cover verze Deep Purple, Led Zepelin a dalších rockových záležitostí ze sedmdesátých let. Byli fakt moc dobří. I když Bidoni to měli kdysi taky dobře zmáknuté. Prostě lidi seděli u stolů a před pódium nevylezla ani noha. Jak to vypadalo na Kristýnu, nevím, ale když jsem šel pěšky domů, tak jsem míjel davy lidiček z okolí, jak se tam už na ni stahovali. Holt co není v rádiu a v televizi, tak už není dnes pro komerční publikum skoro vůbec zajímavé a kuaa ještě to nějak dohrát do té třicítky a uvidíme ..... :-)
Jo, a těšíme se moc na hraní, co máme před sebou, tak mrkněte na náš fahrplan a ukažte se!!! Tom